Zapochybovali jste někdy vy, kteří jste se připojili k výzvě "Děkujeme, odcházíme" o smyslu celé akce? Napadlo vás, zda-li máte vůbec zapotřebí ze všech stran slýchat, jak jsou lékaři zhýčkaní a nezodpovědní? Jsem přesvědčen, že některé z vás podobné myšlenky trápí. Pak ale stačí prožít jednu těžkou nemocniční službu a následující den strávit normálně na pracovišti a pochyby rychle mizí. Ten pocit únavy totiž nelze dost dobře popsat, je nutné si ho zažít.
V tuto chvíli ponechme stranou pocity unaveného lékaře, ale zabývejme se spíše možnými dopady tohoto stavu na pacienty. Ulmer a spol (National Academic press, 2008) prokázali, že psychomotorická výkonnost se po spánkové deprivaci rovná alkoholové intoxikaci. Jak dále popsal Rothshild se svými kolegy v prestižním časopise JAMA, riziko peroperační komplikace (krvácení, poškození orgánu, infekce rány) se u plánovaného výkonu zvedá o 83% (!!!!), pokud operující chirurg, sloužící noc před touto operací, neměl možnost nepřerušovaně spát po dobu 6 hodin.
V jednom z posledních čísel New England Journal of Medicine vyšel závažný článek Sleep Deprivation, Elective Surgical Procedures and Informent Consent. Tento článek se zabýval právě touto problematikou a přinesl několik podnětů k zamyšlení. Měl by mít unavený chirurg po službě povinnost oznámit operovanému pacientovi skutečnost, že je nevyspalý, a tak ho požádat o opětovné podepsání informovaného souhlasu? Měl by pacient dostat možnost posunout operaci nebo dokonce požádat o provedení operace jiným chirurgem? Měly by nemocnice rovnou zakázat plánování operací chirurgům po jejich nočních službách?
Při rozhodování o odložení operace hraje roli samozřejmě více faktorů, ale prakticky vždy se jedná o výši nákladů zatěžující ekonomiku zdravotnických zařízení, znamenající výpadek v očekávaném příjmu lékaře a oddělení. Ani pro pacienta se nejedná o lehkou situaci, vždyť komu by se chtělo opětovně zažívat stres z blížící se operace. Nikdo navíc pacientovi nezaručí, že předem domluvený operatér bude v brzké době znovu k dispozici. Výzkumy veřejného mínění provedené v loňském roce (Blum, 2010) však prokazují, že pacienti chtějí být informováni o "stavu bdělosti" svých operatérů a dokonce 80 % z dotazovaných by si potom vyžádali změnu operatéra.
Podle mých zkušeností u nás tyto skutečnosti nejsou téměř zohledňovány a to se pochopitelně týká i jiných oborů medicíny. Určitě u radiodiagnostiky (provádění ultrazvuků atd.), ale prakticky u všech diagnostických a vlastně i léčebných procedur (riziko chybné preskripce léků atd.). Jak dobře víme, tak dodržování zákoníku práce je v naprosté většině fikce. Samozřejmě je to taky problém organizace práce, ale mnoho zemí Evropské unie (která se svými směrnicemi snaží tuto problematiku řešit) jako Velká Británie či Německo investuje velké prostředky do personálního zabezpečení kvůli dodržování pravidel bezpečnosti práce v nemocnicích. I z těchto důvodů je obtížné pochopit, jak někdo může odpovědně prohlásit, že nám nebude chybět 1/3 nemocničních lékařů.
MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.
RSS/Atom: