Co také zaznělo v HOT LINES na Kongrese v Brně?

Prof. Kautzner představil studii PALLAS. Studie PALLAS byla plánována jako další ze série klinických studií věnovaných novému antiarytmiku – dronedaronu a jeho úloze v léčbě fibrilace síní (FS).Východiskem pro studii PALLAS byly výsledky předchozí studie ATHENA, kde byl dronedaron podáván nemocným s paroxysmální nebo perzistující FS a přítomností alespoň jednoho rizikového faktoru jako věk, arteriální hypertenze, diabetes mellitus, předchozí mozková příhoda a další. Studie prokázala snížení počtu hospitalizací a lepší přežívání nemocných, kteří brali dronedaron.U částí nemocných s perzistující FS kontroloval dronedaron dobře komorovou odpověď a jinak nebyl významný rozdíl ve výsledcích od výsledků samotné studie.  Hypotézou studie PALLAS proto bylo, že by dronedaron neměl snížit výskyt závažných kardiovaskulárních událostí u vysoce rizikových nemocných s permanentní FS.

Zařazováni byli nemocní ve věku ≥65 let s permanentní FS v trvání >6měsíců a rizikovými faktory, kteří byli randomizováni k podávání dronedaronu (2x400 mg denně) nebo placeba.  Šlo o dvojitou slepou studii, kde byl prvním cílovým momentem výskyt mozkových příhod, systémových embolizací nebo kardiovaskulárních úmrtí. Druhým cílovým momentem byl počet neplánovaných hospitalizací z kardiovaskulárních příčin nebo celková mortalita.

Studie probíhala ve 489 místech v 37 zemích světa. Zařazování pacientů začalo 19.7.2010 a studie byla předčasně ukončena 5.7.2011, kdy bylo randomizováno 3236 nemocných s mediánem doby sledování 3.5 měsíců. Proti očekávání byl zaznamenán vice jak dvojnásobný výskyt primárního cílového momentu v dronedaronové skupině proti placebu (hazard ratio (HR) 2.24, 95% confidence interval (CI), 1.30-3.85; p=0.004) (obr 1 a 2). Pacienti léčení dronedaronem vykazovali vice úmrtí a mozkových příhod.  Podobně byli častěji hospitalizováni pro srdeční selhání. Lze říci, že výsledky byly zcela opačné v porovnání s výsledky studie ATHENA. Dronedaron by proto neměl být u perzistující FS podáván.

Studie EINSTEIN-PE představil doc. Chlumský.

Ve studii EINSTEIN-PE bylo zařazeno 2 419 pacientů do větve léčené rivaroxabanem a 2 413 pacientů do větve léčené standardně (LMWH a warfarin) (obr. 3). Hlavním cílem byla účinnost léčby (definovaná jako recidiva tromboembolické příhody) a bezpečnost léčby (výskyt velkých a závažných krvácení). Účinnost léčby warfarinem byla v porovnání s ostatními studiemi velmi dobrá (time in therapeutic range byl 78%).

Léčba rivaroxabanem byla v průměru zahájena 2.den od randomizace a pacienti byli v průměru 6. den hospitalizace propuštěni domů.  Dávka rivaroxabanu byla 2x15 mg prvních 21 dní a následně 20 mg 1x denně.

Výskyt recidiv tromboembolických příhod nebyl ve skupině nemocných léčených rivaroxabanem významně vyšší nežli ve skupině nemocných léčených standardní léčbou. Počet krvácení se v obou skupinách nelišil, výskyt závažných krvácení byl ve skupině léčených rivaroxabanem významně snížen (obr 4).

Ve skupině léčených rivaroxabanem nebyl zaznamenán častější výskyt elevace ALT či bilirubinu, ani vyšší výskyt koronárních příhod, CMP či úmrtí.

Studii SATURN (Effect of Two Intensive Statin Regimens on Progression of Coronary Disease. N Engl J Med 2011;365:2078-87) představil prof. Vítovec.

Statiny snižují nežádoucí následky kardiovaskulárních onemocnění a zpomalují progresi koronární aterosklerózy v závislosti na redukcí plazmatické koncentrace  LDL  cholesterolu. Avšak málo studií přímo srovnávalo schopnost intenzivní dávky dvou statinů na míru regrese koronárního postižení

Bylo vyšetřeno intravaskulární ultrasonografií ( IVUS) u 1039 nemocných s projevy koronární aterosklerózy. Vyšetření bylo provedeno na začátku a po 104 týdnech léčby. Nemocní ve věku 18 – 75 roků s klinicky jasnou minimálně 20%  až 50%  stenózou  při klinicky indikované koronarografii n minimálně jedné tepně. Vstupní hodnoty  LDL cholesterolu  byly nad 2,6 mmol/l ( bez předchozí léčby statiny) a nebo nad 2,1 mmol/l( při léčbě statiny, ale ty musely být 4 týdny před randomizací vysazeny) .  Pacienti byli randomizováni na léčbu 40 mg rosuvastatinu či 80 mg atorvastatinu.  Primárním cílem byly procentuální změny v objemu ateromu ( percent atheroma volume – PAV) v nejméně  40 mm segmentu sledované cévy a sekundární cíl normalizace celkového objemu ateromu ( total atheroma volume TAV).

Výsledky: po 104 týdnech léčby statiny byl pokles LDL cholesterolu po rosuvastatinu vyšší než po atorvastatin (1,62 vs. 1,82 mmol/l p<0.001),  a vyšší vzestup HDL  cholesterolu (1,30 vs. 1,26 mmol/l P = 0.01). Primární cíl  změny PAV  pokles po atorvastatinu o 0.99% (95% CI −1.19 to −0.63)  a po rosuvastatinu o 1.22% (95% CI, −1.52 to −0.90) byly staticky srovnatelné p = 0.17.  V sekundárním cíli  byly změny TAV po rosuvastatinu −6.39 mm3 (95% CI, −7.52 to −5.12)  větší než po atorvastatin: −4.42 mm3 (95% CI, −5.98 to −3.26) (p = 0.01). Oba statiny měly přijatelné a srovnatelné vedlejší účinky s nízkým výskytem  laboratorních či kardiovaskulárních změn (obr. 5, 6).

Závěry : maximální dávky rosuvastatinu  a atorvastatinu signifikantně měly za následek  regresi koronární  aterosklerózy. Přes výraznější pokles LDL cholesterolu po rosuvastatinu byl vliv  na primární cíl,  tj. regresi PAV v obou intervenovaných skupinách obdobný.