Dojde ke změně způsobu provádění kardiopulmonální resuscitace?


Aktuální diskutovanou novinkou se jeví zjednodušení kardiopulmonální resuscitace (KPR) pouze na pravidelné stlačování hrudníku bez jeho přerušování dýcháním z úst do úst a to zvláště u pacientů, u kterých se předpokládá zástava oběhu z kardiálních příčin. Nové číslo New England Journal of Medicine uveřejnilo dvě významné studie (Rea, 2010 a Svensson, 2010), které zřejmě povedou k úpravě doporučení pro laickou veřejnost o podobě KPR prováděné před příjezdem profesionálních záchranářů.

Stávající systém KPR byl navržen již před 50 lety Knouwehovenem a spol. (JAMA, 1960). Tito autoři doporučili pravidelnou kompresi hrudníku a krátce poté bylo navrženo doplnit tuto kompresi o dýchání z úst do úst.  Dalším pokrokem byl potvrzený přínos zapojení laické veřejnost do KPR před příjezdem rychlé záchranné služby, včetně nedávného potvrzení účinnosti externích defibrilátorů (viz. náš článek Automatické defibrilátory na veřejná místa patří). Posledním prognosticky přínosným opatřením se ukázalo užítí hypotermie po přijetí komatózních pacientů do nemocnice. 

Přerušovánání KPR ventilací vedlo na experimentálních modelech (prasata) k poklesu koronárního perfuzního tlaku a tedy zhoršenému myokardiálnímu prokrvení v jejím průběhu. Předpokládá se dále nepříznivý vliv zvyšujícího se intrathorakálního tlaku během ventilace, který vede k omezení žilního návratu. Dýchání z úst do úst je podstatně složitější se naučit, jeho přínos je při špatném provedení malý, svoji roli může přitom sehrávat i obava z přímého kontaktu s ústy postiženého, což bylo prokázáno jak u laiků, tak i  u zdravotnických pracovníků (možný přenos infekce atd.). Dva doporučované vdechy (po 15 kompresích hrudníku) by měly správně trvat cca 3-4 vteřiny, podle provedené studie však v průměru trvají 16 vteřin (Assar, 2000).

V první studii DART (The Dispatcher-Assisted Resuscitation Trial) Rea a spol. nezaznamenali statisticky významný rozdíl v přežívání pacientů propuštěných z nemocnice po KPR , kteří byli rozděleni do 2 skupin: KPR včetně dýchání z úst do úst (11,0%) nebo KPR se samotnou  kompresí hrudníku (12,5%). Příznívý trend byl zaznamenán ve skupině pacientů s kardiální příčinou zástavy oběhu (15,5% proti 12,3%) a pro ty pacienty, u  kterých byl zaznamenán srdeční rytmus vhodný k použití defibrilátoru (31,9% proti 25,7%). Studie se zúčastnila dvě centra v USA a 1 centrum ve Velké Británii. U zvířecích modelů (psi) s náhlou zástavou oběhu na podkladě fibrilace komor došlo k poklesu saturace krve kyslíkem až několik minut po začátku resuscitace. V plicích je totiž při náhlé zástavě oběhu dostatek kyslíku.

Druhá studie Svenssona a spol., která prospektivně porovnávala oba typy KPR u pacientů s mimonemocniční zástavou oběhu vzniklou na podkladě kardiální příčiny. Rovněž v této studii byla zaznamenána  srovnatelná účinnost obou resuscitačních přístupů hodnocená 30denním přežíváním (KPR včetně dýchání z úst do úst 8,7%, KPR s pouhou kompresí 7,0%).

Shrnutím výsledků obou studií je konstatování, že obě výše uvedené metody KPR jsou zřejmě srovnatelné ve svém konečném výsledku u většiny mimonemocničních případů zástav oběhu s několika důležitými výjimkami (!!!). KPR s dýcháním z úst do úst je dále preferována u respiračních selhání, traumat, intoxikací a u dětí mladších 18 let. A z i těchto důvodů se dále v kurzech první pomoci pro laickou veřejnost doporučuje pokračovat ve výuce správně prováděného dýchání z úst do úst.

Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D. s využitím New England Journal of Medicine