Eugene Braunwald: Na zdravotní systém v USA je smutný pohled

Kardiovaskulární nemoci jsou nejčastější příčinou úmrtí obyvatel západního světa. Významné milníky v jejich léčbě pochází právě z laboratoře jednoho z nejvýznamnějších současných kardiologů, Eugena Braunwalda. Ani ve svých třiaosmdesáti letech neopouští klinický výzkum, pacienty ani studenty. "Budeme mítlék, který bude všem pacientům k dispozici - prevenci. Umět nemocem předcházet - to je příští fáze," říká v rozhovoru pro HN Braunwald. 

HN: Univerzita Karlova vám na začátku října slavnostně udělila čestný doktorát. Přijel jste při té příležitosti do Prahy poprvé?

Poprvé jsem přijel už v roce 1965. Pamatuji si, že tehdy ve mně zanechala depresivní dojem. Potkal jsem tu velmi dobré vědce, kteří dělali vědu na vysoké úrovni, jenže z diskuse s nimi jsem pochopil, že nebyli šťastní, protože nemohli dělat to, co sami chtěli. Nejvíc mě překvapilo, že tady úplně chybělo světlo, což jen přispívalo k tomu depresivnímu pocitu. 

HN: Čtyři roky po návštěvě Prahy jste se stal hlavním vědeckým poradcem prezidenta Nixona, pro kterého jste pracoval až do roku 1972. Jak na tu dobu vzpomínáte?

To bylo ještě před Watergate. Samozřejmě se ukázalo, že Nixon nebyl čestný muž, ale v mnoha ohledech to byl velmi dobrý prezident. Například v zahraniční politice udělal zásadní kroky. To Nixon přijel do Číny a tím navázal dialog s jednou z největších a nejmocnějších zemí na světě. Ukončil válku ve Vietnamu, která začala jako velmi pošetilý podnik a Spojené státy velmi poškodila. Takže když odhlédneme od jeho strašných osobnostních vlastností, dělal logické politické kroky. Ale je určitě správné, že jej Kongres nakonec odvolal, protože takový člověk podle mě nemůže stát v čele země. I když si pamatuji, že Evropanům se tehdy postup amerického Kongresu moc nezamlouval. Přemýšleli pragmatičtěji a říkali: Každý politik je přece křivák, jde o to, zda je dobrý, nebo špatný jako politik. 

HN: Jaký komentář by podle vás k takovému postupu měli Evropané dnes?

Myslím, že už mají daleko vyšší standardy a nároky na politiky. Jak Evropané, tak Američané. Podle mě velmi záleží na tom, jaký má politik charakter. 

Politiku tedy sledujete pořád?

Ano, nejsem aktivní politik, ale politika mě fascinuje. Je to jako prožívat televizní seriál. Nemáte tušení, co se stane v příštím díle. Třeba teď: bude to Obama? Bude to Romney? Je mezi nimi vůbec rozdíl?

HN: Jaký je váš oblíbený díl tohoto seriálu?

Musíme se vrátit do minulosti. Jeden z mých hrdinů je totiž Franklin Delano Roosevelt. Nacismus by se asi nepodařilo porazit, kdyby se do druhé světové války nevložily Spojené státy. A právě Roosevelt dokázal Američany přesvědčit, že USA musejí jít otevřeně bojovat. 

Lidé bez pojistky nás přicházejí hodně draho

HN: Když zmiňujete mezinárodní vztahy, Češi velmi obdivují vysokou úroveň amerického zdravotnictví, ale na druhou stranu je zdravotní systém, ve kterém miliony lidí nemají zdravotní pojištění, děsí. Jaký je váš názor?

Myslím, že náš současný zdravotní systém je velmi smutný. Bohužel musím říct, a velmi se za to stydím, že ve Spojených státech žije 45 milionů lidí, kteří nemají žádnézdravotní pojištění. To zní přece směšně na to, jak jsme bohatá a vyspělá země. Dám vám příklad, jak se celý ten systém vyplácí. Nemocnice, kde pracuji, má velké oddělení gynekologie a porodnictví, mají tam kolem deseti tisíc příjmů za rok. V blízkém okolí nemocnice žijí lidé bez zdravotního pojištění a jednou jsme přijímali patnáctiletou těhotnou dívku v akutním stavu, která ještě nikdy nebyla u lékaře. Najednou se prostě objevila v ambulanci, protože nemohla vydržet křeče v břiše. Ukázalo se, že má eklampsii (pozn. red. - rizikový stav u těhotných podobný epilepsiia způsobený těhotenstvím). Museli jsme provést císařský řez. Dítě vážilo jen něco málo přes kilogram. V inkubátoru strávilo osm měsíců. A náklady? Tři miliony dolarů. Kdyby si platila alespoň 150 dolarů za základní péči, pravidelně by jí měřili tlak, prováděli krevní testy a k této situaci by nikdy nemuselo dojít. Takže když těch 45 milionů lidí nedostává pravidelně základní péči, léčba následků pak vyjde daleko dráž, a navíc většinou přichází pozdě. Čili máme 320 milionů obyvatel a pro 275 milionů z nich máme dobrý systém a špičkovou péči. Ale neexistuje žádná omluva, proč by ji těch 45 milionů lidí mít nemělo. A je to i velké téma právě probíhající prezidentské kampaně. 

HN: Takže vy jste pro zavedení povinného zdravotního pojištění?

Ano, jsme bohatá země, můžeme si dovolit spoustu věcí, které považuji dokonce za zbytečné. Ale peníze na to, abychom lidem pravidelně měřili tlak, nemáme. Na tom je něco špatně. 

HN: Americký a evropský systém zdravotnictví jsou velmi odlišné, liší se i přístup pacientů?

Jejich přístup ke zdravotní péči se velmi liší. Když budu mluvit o rozvinutých zemích, mohu to ukázat na rozdílu mezi Spojenými státy a Velkou Británií. V Británii se lidé umí smířit s tím, že nebudou žít navždy. A uznávají, že v určitém věku a stadiu nemociuž nemají nárok na nejmodernější, a tím pádem i velmi nákladnou léčbu. Naproti tomu ve Spojených státech lidé trvají na tom, aby lékaři pro jejich léčbu sáhli po těch nejmodernějších technologiích. V Británii funguje systém, kdy pacient musí nejdříve navštívit svého praktického lékaře a teprve ten mu může napsat doporučení ke specialistovi - má to zabránit plýtvání penězi, protože specialisté poskytují nákladnější péči. Ve Spojených státech byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let silná tendence zavést stejný systém. Jenže narazila na odpor lidí. Američané by neakceptovali, že si platí pojištění, a nemohou přitom jít na vyšetření přímo ke specialistovi. Právě tento fakt je argumentem proti zavedení povinného zdravotníhopojištění - když si Američané za něco platí ze svého, chtějí prostě dostat to nejlepší. 

Musíme lidem zabránit v kouření

HN: V kardiochirurgii se dříve většina problémů řešila pouze chirurgickýmioperacemi, dnes se mnoho úkonů dělá miniinvazivně a pacienti mohou jít po dvou dnech domů. Jaký bude další pokrok v léčbě onemocnění srdce?

Budeme mít lék, který bude všem pacientům k dispozici - prevenci. Umět nemocem srdce předcházet - to je příští fáze. Nejdůležitější je takzvaná primární prevence. Díky ní se můžeme vyhnout všem srdečním nemocem a myslím, že cesta, jak to lze provést, je soustředit se už na děti. Pravidelně jim měřit tlak, cholesterol. Máme tendenci cholesterol u dětí neřešit, dokud se nedostane nad úroveň dospělého člověka. Jenže děti mají daleko nižší normální hladinu cholesterolu než dospělí. A my víme, že děti, které mají vyšší hladinu, než je norma pro jejich věk, budou mít v budoucnu problémy s vysokým cholesterolem. 

HN: Kardiovaskulární nemoci jsou nejčastější příčinou úmrtí lidí v rozvinutém světě. Jenže jak lidi k prevenci přesvědčit?

S tím přesvědčováním musíme začít v co nejranějším věku. Vezměte si například kouření cigaret, musíme v tom zkusit lidem zabránit, protože ti, které postihne srdeční infarkt, za sebou mívají dvacet let kouření. Kdyby to záleželo na mně, postupně bych zvyšoval daně na cigarety a ty peníze bych použil na léčbu nemocných lidí. Myslím, že kvůli vyšším daním by lidé kouřit přestali. Samozřejmě ne všichni, ale bez cigaret se v rámci šetření lze obejít. Nejsou tak návykové jako například heroin. 

HN: Znáte nějakou zemi, kde by se zvýšením daní toto podařilo?

Ne, ale i Spojené státy už v tomto směru udělaly velký pokrok. Nemůžete si koupit cigarety v blízkosti nemocnice ani školy. Když jste učitel, nemůžete ve škole kouřit. Kouřit se nesmí v mnoha restauracích, hotelech. Přirozeně to není snadné, protože tabákové firmy mají velký vliv a jde jim o hodně peněz, ale i tak si myslím, že situace je daleko lepší než dříve. Výjimkou jsou mladé ženy, ty vidíme kouřit čím dál častěji, protože si myslí, že si tím udrží štíhlou linii. Takže na ně se teď musíme zaměřit, protože jsou to budoucí matky a kouření může negativně ovlivnit jejich děti.

Nejrozšířenější učebnice kardiologie

HN: Na co se teď zaměřujete ve vašem profesním životě?

Právě pracujeme na vývoji nového léku, který může hrát důležitou roli ve zpomalení procesu aterosklerózy (pozn. red. - kornatění tepen). V lidském těle je dobrý a špatný cholesterol. Tento lék umí o něco málo snížit hladinu toho špatného a výrazně zvýšit hladinu dobrého cholesterolu. Lék vyvinuli chemici a my nyní provádíme jeho klinické testování. Během pěti let budeme sledovat jeho účinky na tisících pacientech po celém světě - kolik z těch lidí utrpí infarkt myokardu, kolik na něj zemře a kolik z nich bude potřebovat chirurgickou intervenci. Tento výzkum zabírá velkou část mého času, ale studujeme ještě jiný lék. Existují totiž dvě teorie o ateroskleróze, která způsobuje například srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici. První říká, že aterosklerózu způsobuje abnormální hladina lipidů v krvi. Druhá se spíše přiklání k teorii, že aterosklerózu způsobuje chronický zánět cév. A my pracujeme na vývoji specifickéholéku, který by ovlivňoval právě tento chronický zánět. 

HN: Jste autorem nejrozšířenější učebnice kardiologie na světě. Je vůbec možné v ní obsáhnout všechny nové informace?

Pořád ji aktualizuji, protože dnes už máme její elektronickou verzi. Sleduji odborné publikace a aktuality z oboru a každý týden najdu čtyři až pět nových poznatků, které musím do učebnice přidat. Učebnice ale vychází i v tištěné verzi, takže před vytištěním každého nového vydání vyhlásím takzvaný "Hot of the press". Já jsem totiž také novinář. Dostávám obsahy časopisů dva až tři týdny předtím, než mají vyjít, a z vyberu si z nich články, které se zdají být zajímavé. Moji spolupracovníci je přečtou, udělají z nich výtah, já to edituji a přidám do knihy, takže stihne obsáhnout i nejnovější informace.

HN: Pořád učíte mediky?

Ano, kontakt s mladými lidmi z oboru je velmi důležitý. Pamatuji si, že v roce 1972 jsme jeli do Moskvy. Byla sice studená válka, ale nějaké interakce přece jen probíhaly. Poznal jsem tam jejich systém výzkumu a vědy. Byl to úplný opak toho našeho a musím říct, že i exemplární příklad toho, jak by to v žádném případě nemělo fungovat. Výzkum dělali v takzvaných institutech, kde byli pouze staří lidé. A náplní jejich práce bylo vydělat peníze, aby institut udrželi v chodu. Měli dobré politické konexe, takže to nebyl problém. Ti vědci byli velmi dobří, ale nebyli mezi nimi žádní studenti ani mladí výzkumníci. Pak jsem navštívil moskevskou univerzitu a tam měli přednáškovou halu, ve které sedělo 2000 lidí, před nimi stál jeden profesor a celou dobu jen psal na tabuli čísla. Ten nikdy nedělal žádný výzkum. Přitom i tady musí fungovat řetězec: získávat informace - předávat informace ostatním - používat informace. A to jsou tři základní složky každého vědeckého pracoviště. To tam vůbec nefungovalo, na univerzitě nebyli žádní výzkumníci a v institutu zase žádní studenti.

HN: U čeho si umíte odpočinout?

Velmi důležitou částí mého života je klasická hudba. Do opery mě začali brát už v pěti letech. Když jsem pak studoval v New Yorku, chodil jsem do Metropolitní opery vystupovat jako křoví v různých operách - například v Tosce. Za večer jsem si vydělal dolar, ale byla to především úžasná možnost, jak chodit na operu. Dodnes se považuji za profesionálního posluchače.

Autor: Julie Daňková

Zdroj: www.ihned.cz