Tato běžná praxe se stala předmětem studie publikované v nedavném NEJM (David H.Birnie et. al.) s překvapivým závěrem, že že ve skupině na warfarinu se hematom v blízkosti , tzv.kapse, kardiostimulátoru vyskytl v 3.5% oproti 16.0% pacientů na heparinu. Obě skupiny měli po 2 větších komplikacích - v heparinové větvi byla 1 srdeční tamponáda a 1 infarkt mykardu a ve warfarinové větvi 1 cévní mozková příhoda a 1 transitorní ischemická ataka.
Tento nález má potenciál změnit každodenní praxi, neboť celosvětově je každoročně implantováno přes 1.25 miliónů kardiostimulátorů a 410 tis. implantabilních defibrilátorů. Z těchto pacientů cca 14% až 35% z nich je indikováno k trvalé antikoagulační terapii a léčba okolo implantací těchto přístrojů představuje často dilema pro všechny zúčastněné.
Vysazení warfarinu a překrytí tohoto období má několik nevýhod a riziik. Jednak představuje finanční zátěž systému , mimo ji né i časem potřebným k edukaci pacientů, jednak je spojen se zvýšeným rizikem trombembolismu tím, že po určitou dobu dojde k normalizaci koagulačních parametrů nebo dokonnce až k hyperkoagulačnímu stavu u převáděným pacientů. Pacienti ponechaní na warfarinu měli průměrné INR 2.3.
Výsledek této studie je podobný výsledku metaanalyzy studií (Siegal et al., Circulation, 2012) porovnávajícím tzv. non-bridging strategii(pouze preventivní podání LMWH) vůči překrytí peroperačního období heparinem v plné dávce. Riziko krvácení bylo v tzv. bridging skupině 4x větší a tzv.velkého krvácení tzv. 3.6x větší než ve skupině non-bridging.
RSS/Atom: