Léčba chronického únavového syndromu pomocí počítače

Pro někoho sci-fiction, někde již možná alternativa léčebného procesu. Studie z Holandska ukazuje, že je možné efektivně provádět behaviorální léčbu chronického únavového syndromu alespoň u adolescentů. Tedy ve věkové skupině (věk 12-18 roků), která oproti starším generacím žije s počítačem v naprosté symbióze.

Studie s názvem FITNET (Fatigue In Teenagers on the interNET) autorů S. Nijhof byla uveřejněná v dubnovém čísle časopisu Lancet. Dohromady 135 teenagerů bylo rozděleno do 2 skupin, kdy polovině byla poskytnuta obvyklá léčba a druhé polovině byla cestou on-line poskytnuta interaktivní kognitivně-behaviorální léčba.<--break- /> Ve skupině pracující s počítačem, bylo patrné signifikantní zlepšení ve 3 hlavních sledovaných parametrech: plná školní docházka po 6 měsících u 75% ve skupině intervenované pomocí počítače ve srovnání s 16% ve skupině léčené běžným způsobem, absence těžké únavy (85% proti 27%), dosažení normální funkční výkonnosti hodnocené příslušným dotazníkem (CHQ-CF87) v 78% oproti 20%. Dosažené výsledky se podařilo udržet po dobu dalších 6 měsíců a co je zvlášť optimistické, i reprodukovat ve skupině léčené po dobu prvních šesti měsíců běžnou léčbou, kde bylo přistoupeno k léčbě pomocí počítače.

Sama diagnóza chronického únavového syndromu (někdo používá termín stav) neboli myalgické encefalopatie je definována jako invalidizující, více než 6 měsíců trvající a jinak nevysvětlitelná únava, která není podmíněna probíhající zátěží, nemizí po odpočinku, a která je často spojená s příznaky jako je svalová bolest nebo poruchy koncentrace. Pravelence tohoto onemocnění mezi adolescenty se odhaduje od 0.11 po 1.29% s poměrem žen a mužů od 2:1 ku 5:1. Očekává se však vyšší prevalence tohoto onemocnění, neúspěšnost stávající léčby mohla vést lékaře k poddiagnostikování  tohoto onemocnění. Velká populační studie v Holandsku odhalila prevalenci závažné únavy trvající více než měsíc u 16.4% dívek.

Vysvětlením úspěšnosti léčby by mohla být její vysoká systematičnost a fakt, že byla poskytnuta jak postiženým, tak byla věnována pozornost jejich rodičům. Léčba byla značně komplexní, sestávala se z interaktivní části za pomocí e-mailů, edukativních a terapeutických částí. Léčba pomocí počítače byla poměrně intenzivní, neboť bylo možné komunikovat často, průměrný počet přihlášení do systému byl na pacienta 255, z toho průměrných 90 mailů od pacienta a 45 odpovědí ze strany terapeuta. Zajímavostí je, že nebyl shledán rozdíl v úspěšnosti jednotlivých psychologů, kteří se přitom lišili délkou své praxe (1 s 10, 1 s 5 a 3 s necelým rokem klinické praxe).

Internetový program byl vytvořen v University Medical Centre Utrecht a má svoji tzv. psychoedukační část a samotnou kognitivně behaviorální část. Léčba se mimo jiné skládá s definování cílů léčby, ustanovení správného spánkového režimu, povzbuzování pacienta v dosažení rovnováhy mezi aktivitami a odpočinkem, postupné zvyšování aktivit obecně sociálních, v rodině a ve škole, zvyšování povědomí o podstatě únavy, vytváření nezávislosti na okolí a rodičích, varování před opakováním onemocnění atd. (podrobnější popis metody na www.biomedcentral.com/1471-2377/11/23)

Podobné internetové programy byly vytvořeny pro léčbu obezity, deprese, úzkosti, bolestí hlavy a zanechání kouření. Všechny tyto programy byly určeny dospělým pacientům a jejich úspěšnost byla srovnatelná s osobním kontaktem s terapeutem. Internetová cesty řeší problém kapacit, neboť existuje problém nedostatku příslušně vyškolených odborníků. Dále je dostupná prakticky v jakoukoliv denní dobu a pomáhá odstraňovat všechny překážky, které se objevují v osobním kontaktu s pacientem (problém s načasováním schůzek ze strany pacienta či doprovodu, zmíněný nedostatek terapeutů, absence v práci a ve škole, cesta do a z ordinace). Velmi pravděpodobně tato cesta bude představovat podstatné úspory jak časové, tak finanční. Každopádně je to předzvěst změny praktikování medicíny v budoucnosti, zvláště způsobu komunikace s pacienty, kteří budou tyto formy vyžadovat (a činí tak už dnes).

Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D.