Posthospitalizační syndrom

H.M. Krumholz, autor nedávného článku v New England Journal of Medicine, definoval posthospitalizační syndrom jako stav následující přibližně 30 dní po hospitalizaci pro akutní onemocnění, ve kterém se pacient nachází v období přechodně zvýšeného rizika další nemocnosti, často bez vztahu s původní diagnózou.

Dokládají to údaje z amerického programu péče o seniory Medicare, kdy každého pátého hospitalizovaného je nutné rehospitalizovat a ve většině případů se příjmová diagnóza rehospitalizace liší od té původní. U srdečního selhání se např. jedná o jinou diagnózu z 63%, pro bronchopneumonii 70,9%, CHOPN 63,8 %. Není překvapením, že mezi těmito novými diagnózami hrají prim pneumonie a jiné infekce, srdeční selhání, dále gastrointestinální problémy, metabolické disbalance, psychická onemocnění, traumata a další onemocnění.

Co je tedy příčinou tohoto syndromu?

Každá hospitalizace je zatěžující kromě boje s hlavním zdravotním problémem i psychickým a fyzickým stresem. Např. poruchy spánku přítomné u hospitalizovaných pacientů připomínají symptomy vznikající při jet-lag syndromu. Ty mají negativní dopad na metabolismus, kognitivní funkce, fungování imunitního systému, koagulační kaskádu atd. Významným problémem je nutriční příjem za hospitalizace. V jedné studii u pacientů starších 65 let byl nutriční příjem u pětiny z nich o 50% menší než byl doporučený denní kalorický přísun. K tomuto dochází v důsledku častých zákazů přijmu potravy per os, dále při plánování rozličných testů a vyšetřovacích procedur, u ventilovaných pacientů se často nedaří dosáhnout vyrovnaného nutričního příjmu. Výsledkem je častá proteino-energetická malnutrice. Snížená hladina albuminu je silným prediktorem opětovného přijetí pacientů do 30 dnů po hospitalizaci. Tato malnutrice ovlivňuje celý organismus a zvláště pak hojení ran, potencuje vznik dekubitů, vede k sníženému fungování kardiopulmonálního aparátu, negativním vlivem na pomocné dechové svalstvo zhoršuje chronická plicní onemocnění atd.

Během hospitalizace jsou nepochybně významně a negativně ovlivněny kognitivní funkce. Pacienti jsou konfrontováni s velkým množstvím nových společenských kontaktů, především se zdravotnickým personálem na různých úrovních, jsou zahrnováni novými informacemi atd. To často vše za přítomné a často nedostatečně kontrolované bolesti a již výše uvedených spánkových poruch. Bohužel často i sedativní medikace, kterou je snaha tyto problémy řešit, je v dalším průběhu zdrojem častých komplikací.

Závažnou, a ne často zcela doceňovanou okolností, je významná dekondice pacientů po akutních hospitalizacích. Nedostatečná výdrž, svalová síla a porucha koordinace bývají spojené s častými pády a vznikem traumat.

Ti, kteří o hospitalizované pacienty pečují, dobře vědí, že pro ně bývá často nejtěžší první a poslední den jejich hospitalizace. U prvního dominují zdravotní příčiny a u toho posledního jsou přítomny významné obavy z průběhu posthospitalizační fáze, kdy budou odkázání často pouze na sebe a na své nejbližší okolí a to za situace velmi snížené kondice, o které pojednával náš článek.

Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D. s využitím NEJM