V éře evidence-based medicine se ve významných časopisech objevují články, které vědeckým způsobem zpracovávající data, jež často potvrzují naše „laická“ pozorování. Začátkem tohoto roku vyšla v JAMA metaanalýza cca 9 studií, ve které její autoři hodnotili vztah mezi rychlostí chůze a délkou přežívání u osob starších 65 let.
Ve všech studiích bylo po dobu 6 až 21 roků sledováno dohromady 34.485 osob s průměrným věkem 73,5 let. 10 leté přežívání bylo ve studiích u 59,7 % jejich účastníků.
Zjistilo se, že rychlost chůze větší než 1 m/vteřinu je spojena s delší dobou přežívání, než jak by bylo možné predikovat podle pohlaví a dosaženého věku. Naopak rychlost menší než 0,6 m/vteřinu je spojena s rizikem časné mortality.
Vysvětlení, proč tento užitečný (a levný) ukazatel je schopen odhadnout riziko úmrtí, je následující. Chůze vyžaduje energii, kontrolu pohybu a hlavně souhru a podporu orgánových systémů jako kardiovaskulární, nervový a muskuloskeletální systém. Zpomalení chůze odhalí poškození těchto systémů a zároveň vysokou energetickou náročnost chůze.
Zjištěná data umožňují klinikům ale např. i plánovačům v oblasti vývoje zdravotních systémů získat spolehlivý indikátor zdraví a přežívání u starších osob. Test rychlosti chůze lze zavést do praxe měřením potřebného času k ujití 4 m vzdálenosti vycházkovou rychlostí.
V návaznosti na první odstavec je možno konstatovat, že obecně známou prospěšnost chůze potvrdila i studie publikovaná v těchto dnech v British Medical Journal provedená v australské Tasmánii. U skupiny s větším počtem kroků (měřeno pedometrem) byla zjištěna mimo jiné vyšší insulinová senzivita (spojená s poklesem množství tukové tkáně) v průběhu 5 letého sledování.
Jaká je tedy doporučovaná vzdálenost, kterou bychom měli denně ujít?
Stávající literatura mluví o 10 tisících krocích, což při průměrné délce mužského kroku 76 cm (u žen 67 cm) je cca 8 km. Přibližný energetický výdej na ujití 1 km je 200 KJ.
Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.
RSS/Atom: