V Holandsku je eutanázie povolena již 10 let

Při příležitosti 10. výročí přijetí zákona o eutanázii a lékařem asistované sebevraždě (2002) vyšla v Lancetu práce holandských autorů (Bregje D. Onwuteaka-Philipsen a spol.), která popsala dlouhodobé zkušenosti s těmito tolik diskutovanými postupy. Kromě Nizozemska byl podobný zákon ve stejné době přijat i v Belgii, poté v Lucembursku. Možnost tzv. asistované sebevraždy byla povolena ve Švýcarsku a v amerických státech Oregon, Montana a Washington.

Je důležité konstatovat, že v porovnání s r.okem 2001 (2,6% ze všech úmrtí), tedy rokem před zavedením eutanázie, se její frekvence v Holandsku významně nezvýšila, v roce 2010 byla její frekvence  2,8%. Dokonce přechodně klesla, cca 3 roky po jejím zavedení, na 1,7%. Identický vývoj byl pozorován i v sousední Belgii. Celkový počet úmrtí v důsledku eutanázie, resp. lékařem asistované sebevraždy v roce 2010, byl v Holandsku 496 (z celkového počtu 136 tis. úmrtí), z toho tzv. euthanasia review committees bylo reportováno 77% z nich. Více než 20% absence příslušného reportu, což je v rozporu s holandským právem, klade vážné nejméně etické otázky, co k tomu lékaře vede. Počet úmrtí v důsledku tzv. terapie ulevující od symptomů byl 2202 a právě tyto nereportované případy se v této skupině skrývají.  

Eutanázie je vyžadována hlavně ze strany mladších (ve věkové skupině do 64 let 34.8%) a nejčastěji onkologicky nemocných pacientů (79%), častěji je provedena za asistence všeobecného lékaře (88%) v domácím prostředí než specialistou v nemocnici. Spíše ji vyžadují muži (57.2%). Nejběžněji jsou použity neuromuskulární relaxancia (72.2%), barbituráty (7.9%), benzodiazepiny a opiáty (13.3%) atd.

Nejvýraznější výhradou odpůrců proti eutanázii a asistované sebevraždě je počet úmrtí, ke kterým dojde, aniž by pacient explicitně projevil takové přání (0.2% ze všech úmrtí). U čtvrtiny z těchto případů dokonce lékaři tuto otázku neprobrali nejen se samotným pacientem, ale ani s jeho rodinou nebo jiným kolegou. S rozvojem paliativní péče nabývá na významu tzv. terapie ulevující od symptomů a pojmy jako paliativní sedace. Při zpětném hodnocení bylo až 20% případů vyhodnocených lékaři, buď jako úleva od symptomů (1.5%) nebo tzv. paliativní sedace (18.1%) nakonec vyšetřovateli označeno za eutanázii nebo lékařem asistovanou sebevraždu. Jde o úhel pohledu, ale v holandské definici eutanázie je podstatný pojem urychlení úmrtí jako cíl lékařova konání za těchto okolností.

Celá problematika byla v Holandsku po desetiletí diskutována lékaři, pacienty, právníky, politiky a odborníky na etiku. Klíčovou skutečností je fakt, že jejím zavedením nedošlo k jejímu faktickému nárůstu. O extrapolaci těchto závěrů do jiných typů lidských společností, zemí apod. lze dlouze diskutovat.

Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.