Vakcinace proti chřipce – pohled po skončené epidemii

Změní se po letošních zkušenostech zatím spíše skeptický pohled české lékařské veřejnosti na očkování proti chřipce? O tom, že tuzemští lékaři pochybují o smysluplnosti takového opatření, svědčí relativně nízká pročkovanost české populace ve srovnání (4-5%) s námi srovnatelnými změnami (40%).

Složitostí problematiky se zabýval článek v únorovém čísle New England Journal of Medicine Epidemic Influenza – Responding to the Expected but Unpredictable (J.Bresee et al.). Podstatná je účinnost vakcíny, nedávná metaanalýza ukázala, že inaktivovaná vakcína měla v populaci mladých a středně starých Američanů 62% účinnost s jejím výrazným sezónním kolísáním (od 16 po 76%). Živá oslabená vakcína u dětí (ne však u dospělých) má účinnost vyšší. První údaje o letošní epidemii ukazují, že vakcína dosahovala výše zmíněné účinnosti a navíc obsahovala ty kmeny, se kterými se letos pacienti opravdu setkali.

CDC odhaduje, že ročně dochází k 3 až 48 tis. úmrtím v přímé vazbě na chřipku. Jak napovídá název článku v NEJM je nejtěžší najít správnou odpověď na očekávané, ale zároveň nepředpověditelné. Nejobávanějšími kmeny jsou subtypy H3N2 (kmen prasečí chřipky), H5N1 (kmen ptačí chřipky), ale např. epidemie v letech 2011-2012 se subtypem H3N2 patřila k těm nejmírnějším z hlediska následků chřipkového viru. Ač detailní porozumění tomu, jaký bude mít charakter a intenzitu daná epidemie chybí, lze předpokládat, že podstatnou roli hrají: populační faktory (prevalence specifické imunity k cirkulujícím kmenům, výživový stav, hladiny vitaminu D), společenské faktory (shromažďování lidí, školní akce, letecká doprava), faktory patogena (virulence, antigenecita, transmisibilita) a faktory zevního prostředí (teplota, vlhkost).

Odpovědí na obtížně předpověditelnou podobu chřipkového viru jsou rozličné strategie na zvýšení efektivity inaktivované vakcíny. Jednak je to nedávné uvedení na trh, které proběhlo v USA, kvadrivalentní vakcíny obsahující rovněž 2 kmeny B. Immunogenicitu lze zvýšit pomocí adjuvantních látek jako MF59 nebo AS03, což je zvlášť účinné u dětí. Podobně lze zvýšit immunogenecitu a tedy účinnost zvýšením množství hemagglutininového antigenu ve vakcíně. Dále byla vyvinuta vakcína s intradermálním podáním a vakcína vhodná pro alergiky na proteiny ve vejcích.

Pokud již pacient onemocnění chřipkovým virem, tak poté je jeho nadějí při závažném průběhu onemocnění inhibitor neuraminidasy oseltamivir (Tamilfu). Až na sezónu 2008-2009, kdy byl dominantní kmen H1N1 (vůči oseltamiviru rezistentní), metaanalýza více než 90 provedených observačních studií prokázala, že tento preparát podaný v prvních 48 hodinách od začátku symptomů snižuje pravděpodobnost přijetí na JIP nebo úmrtí. Pacienti, kteří onemocněli virem H5N1 tj. virem ptačí chřipky, profitují z podání oseltamiviru i 4. až 5. den po začátku onemocnění. Dále je prokázán přínos prodlouženého podávání oseltamiviru u imunokompromitovaných pacientů a pacientů v závažném stavu s dg. virové pneumonie. Další studie např. peramiverem však neprokázaly další významné zlepšení účinnosti antivirové terapie.

Absence jednoznačně účinné terapie u vzniklého onemocnění podporuje současnou strategii zvýšení proočkovanosti populace co nejúčinnější vakcínou.

Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D. s využitím NEJM