Existují údaje o tom, že až 40% amerických psychiatrů bylo během kariéry napadeno svým pacientem. V následujícím článku bych tuto problematiku rozdělil na dvě oblasti: v nemocnicích a v akutní neodkladné péči se řeší spíše problematika „fyzického" napadení, zatímco v oblasti dlouhodobé ambulantní péče vzniká často problém narušení vzájemného vztahu lékaře a pacienta. Lékař při projevech nedůvěry, a často i agrese, naštěstí spíše ojedinělých pacientů, na rozdíl od advokátů, nemá v rukou žádné prostředky, jak ukončit vzajemný vztah.
Je vůbec možné se připravit na eventuální napadení? Ředitel Rychlé záchranné služby Praha zorganizoval po sérii napadení záchranářů pro své zaměstnance kurzy sebeobrany. Tyto speciální kurzy jsou určeny pro rozpoznání rizika „nebezpečného chování", schopnosti mu předcházet a zvládat samotné situace. Nyní několik základních zásad při hrozícím útoku: prioritně chránit zdraví své a dalších pacientů, nezůstat s pacientem sám a eventuelně vyčkat na rozdělení úkolů, převaha 1:3-5, získat čas na vyjednávání a možnost ústupu, nikdy nepoužít útoku, zbytečně se nedotýkat, dodržovat respekt vůči pacientovi - ponechat osobní prostor a hlavně naslouchat. Ve Spojených státech jsou již kurzy koncipované pro různé lékařské obory (praktičtí lékaři nebo personál urgentních příjmů nemocnic), uznávané jsou tzv. MOAB kurzy (Management of Aggressive Behavior).
Dále existují prostředky osobní ochrany (různé pepřové spreje atd.), jednotlivé nemocnice přistupují k danému problému rozdílně: budují se únikové východy z ordinací, instalují se bezpečností rámy k detekci kovů a zbraní (Zlín) nebo se instalují do sanit čipy k monitoraci pohybu pacienta a rychlému přivolání pomoci (FNKV).
Z právního hlediska nenabízí trestní zákon pro lékaře jiné prostředky právní ochrany než pro ostatní populaci. Je to institut nutné obrany (paragraf 13 trestního zákona) a krajní nouze (paragraf 14 trestního zákona). K nutné obraně je oprávněn kdokoli, i když útok nasměřuje proti němu samému (možná pomoc lékaře napadené sestře). Základní podmínkou je odvrácení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku a intenzita obrany. Krajní nouze je stav, kdy je možné zájem chráněný trestním zákonem hájit jen tím, že se obětuje jiný takový zájem (zlomení žebra lékařem při kardiopulmonální resuscitaci není ublížením na zdraví, neboť se odvracelo nebezpečí smrti).
Současné právní předpisy neumožňují lékaři „zbavit se" pacienta, který se u něj léčí, uvádí ve svém článku týkajícím se této problematikyz minulého roku JUDr. Ondřej Dostál. Dále uvádí, že jedinou možností lékaře je odmítnutí přijmout pacienta pouze při neúnosném překročení pracovního zatížení, přílišné vzdálenosti místa trvalého bydliště pro návštěvní službu a to podle paragrafu 11 odst. 1 písm b) zákona č.48/1997 Sb. (více viz. náš článek (Svobodná volba nemocnice: realita nebo pouhé přání?).
Lékař si by si však měl být vědom následujících možností, které mu umožňuje náš právní řád:
- Právo na ochranu osobnosti dle Paragrafu 11 občanského zákoníku chrání lékaře proti tomu, aby
problematičtí pacienti zasahovali do jeho cti nebo profesní pověsti. V rámci občanskoprávní žaloby
lze se dožadovat zastavení agrese vůči lékaři a eventuelní satisfakce za již způsobenou újmu
včatně peněžní formy.
- Další variantou je možnost použití zákona o přestupcích, který v paragrafu 49 postihuje jednání
narušující občanské soužití. Přestupku se dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí
nebo vydá v posměch, úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným
ublížením na zdraví, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.
- Poslední a nejdůraznější obranou je podání trestního oznámení pro pomluvu podle paragrafu 206
trestního zákona, kdy za pomluvu může být postižen ten, kdo sdělí nepravdivý údaj, který je
způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména jej poškodit v zaměstnání,
narušit jaho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.
Česká lékařská komora si je vědoma stávajícího stavu, kdy lékař nemá moc možností ukončit nefungující vztah lékař - pacient, např. při neplnění povinosti pacienta dodržovat nařízení léčebného režimu a postupovat při léčbě v součinnosti s lékařem, tak jak určuje zákon č. 48/1997 Sb. Prezident ČLK MUDr. Milan Kubek navrhl v ustanovení 11 paragrafu zákona o zdravotních službách větu: Poskytovatel, který je lékařem, má právo odmítnout péči o pojištěnce též tehdy, dojde-li k závěru, že se v průběhu dosavadní péče nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pojištěncem. Zákon se však zatím nepodařilo přijmout.
Autor: MUDr. Martin Opočenský
RSS/Atom: