RECENZE: Etika a právo v kontextu lékařské etiky

Autorka velmi inspirativní knihy JUDr. Soňa Matochová, Ph.D. se věnuje otázkám, které většina lékařů řeší v každodenní praxi zpravidla zcela intuitivně, aniž by se jim kdy dostalo alespoň formálního rámce a základní orientace v problematice lékařské etiky. Obor se totiž začal učit na lékařských fakultách až po pádu socialismu, který jeho existenci dlouhodobě ignoroval.

Základní otázkou, kterou autorka řeší, je vzájemný vztah etických a právních pravidel a to, jakým způsobem je lékař těmito pravidly vázán. Poukazuje například na složitost situace, kdy se lékař necítí vázán právními předpisy , pokud ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku nebo ohrožují základní lidská práva. Zdůrazňuje význam svědomí lékaře, které je klíčovým pojmem lékařské etiky.

Kniha se systematicky věnuje celé problematice lékařské etiky, začíná povedeným přehledem historického vývoje názorů na etiku, právo a hlavně filozofii jako prazákladu těchto věd. Připomíná ve své knize slova významného českého filozofa minulého století Milana Machovce: „Pravé filozofii musí však podle Aristotela jít o něco vyššího než o platonizující fikce a iluze, především o rozumné a prospěšné jednání. Filozofie je tedy vědecké zpracování moudrosti, věda o posledních nejnáročnějších cílech vědění."

V kapitole historie vývoje lékařské etiky je věnována velká pozornost Hippokratově přísaze, jejímu často zjednodušovanému obsahu. Touto přísahou se lékař totiž zavazuje nejen chránit pacienta před jakýmkoliv poškozením a křivdou, má konat vše pro dobro pacienta, ale i dbát na důvěrnost informací poskytnutých při léčení  i mimo léčení pacienta (jak důležité v dnešní době všeprostupujících informačních technologií!).

V knize jsou na lékařskou profesi kladeny velmi vysoké nároky, je zde citován výrok profesora lékařské etiky Paula Camerona, který prohlásil: „Lékařské povolání je především mravním závazkem". Pohled autorky, právničky, je pohledem na naši profesi zvenčí a je na nás zároveň velmi náročný. Popisuje vývoj právní odpovědnosti lékaře, tak jak se postupně vyvíjela. A připomíná samé začátky lékařské vědy, kdy Platón ve své knize Zákony o lékařích prohlásil: „Co se pak týče všech lékařů, jestliže někdo od nich ošetřovaný proti jejich vůli zemře, budiž lékař podle zákona od viny čist." Autorka hodnotí ve svém textu i činnost České lékařské komory, od které očekává zejména více principiálních postojů v oblasti lékařské etiky.

V knize jsou zmíněny hlavní problémy, které by současná lékařská etika měla řešit: komunikace s pacientem a právo na informovaný souhlas, právo na soukromí, ochrana osobních údajů, nárok na zdravotní dokumentaci, omezení pohybu psychicky nemocných, korupce a úplatky, otázka zveřejňování výsledků nemocnic, právo nemocných na sebeurčení, problematiku paliativní medicíny, eutanázie, ale i vztahu lékařů a farmaceutického průmyslu a mnoho jiných.

Autorka vyjadřuje své přesvědčení, že hodnocení všech změn ve zdravotnictví by mělo být nazíráno pohledem  Hippokratovy přísahy, tedy zda navrhované změny jsou dobrem pro pacienta  ve všech jejich souvislostech. Východisko ukazuje i učení vídeńského lékaře Viktora Emanuela Frankla, tzv. logoterapie. Frankl zdůrazňuje duchovní dimenzi léčby ve vztahu k pacientovi: „Je nutno vnést medicínu do filozofie a filozofii do medicíny."

JUDr. Soňa Matochová pracuje v současné době na Ústavním soudu ČR. Kniha Etika a právo v kontextu lékařské etiky byla vydána nakladatelstvím Masarykovy univerzity.

Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.