Vše podstatné o informovaném souhlasu


Právní řád upravuje problematiku informovaného souhlasu dvěma právními předpisy: za prvé - je to ústavní čl.5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, která je známá také jako tzv. Oviedská úmluva o biomedicíně. Ta se do našeho právního řádu dostala vyhlášením pod č.996/2001 Sb. mezinárodních smluv. Druhým předpisem je zákon č.20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, který tuto problematiku řeší 23 paragrafem, v odstavcích 1. a 2. v platném znění.

Praktický postup dále upravuje vyhláška č.385/2005 Sb. o zdravotní dokumentaci. Tato vyhláška explicitně popisuje podobu informovaného souhlasu, vyjmenovává situace, kdy jej vyžaduje zákon a dále upravuje formu informovaného souhlasu, pokud se k jeho požadování rozhodne samotné zdravotnické zařízení.

Základní filozofií informovaného souhlasu, je v souladu s Oviedskou úmluvou, ochrana svobody pacienta se rozhodnout a to i když by svým rozhodnutím škodil vlastnímu zdraví, pokud však také nepůsobí škodu jiným.

Jakýkoliv zákrok (myšleno i vyšetření ) v oblasti péče o zdraví je možné provést, pokud dotčená osoba poskytne svobodný a informovaný souhlas. Dotčená osoba (širší pojem než pacient) musí být řádně informována o účelu a povaze zákroku, o jeho důsledcích a rizicích. Pacient může svůj souhlas kdykoliv odvolat. Neexistuje povinnost dát informovaný souhlas písemně, je dostatečné ústní sdělení nebo to, že spolupracuje při zákroku, tzv.konkludentní forma souhlasu (např. poskytne ruku ke změření krevního tlaku). Nutné doložení souhlasu svědecky. Nelze použít nátlaku, je nezbytné se vyhnout jakémukoliv jednání, které by mohlo být chápáno jako výhrůžka.

Pacient musí být informován předem, řádně o účelu a podstatných skutečnostech daného zákroku (pro pacienta !), včetně důsledků a rizik. Řádné sdělení znamená, že je podáno srozumitelně, tj. tak aby dotčená osoba byla schopna porozumět. Rizika vyplývají ze samotného zákroku, ale je třeba zdůraznit i souvislost s individuálními charakteristikami, jako jsou věk a komorbidity. Stupeň rizika vyplývá z porovnání rizika neprovedení zákroku a známé percentuální úspěšnosti daného výkonu. Pozor na odbornou terminologii v informovaném souhlasu!! Pozor na obecné formulace , vhodné vždy doplnit informovaný souhlas o konstatovaní, že pacient poučení rozuměl.

Příklady povinně písemného informovaného souhlasu:
- transplantace orgánové a tkáňové (regulovány zákonem č.285/2002 Sb.) - např. odběr orgánů od
  žijícího dárce ve prospěch nepříbuzeneckého příjemce
- asistovaná reprodukce- např. souhlas dárce s použitím odebraných zárodečných buněk pro umělé
  oplodnění
- polemika se vede o nutnosti písemného souhlasu s hospitalizací
- sterilizace, umělé přerušení, těhotenství
- klinické zkoušení léků (zákon o léčivech)

Právník ČLK JUDr. Jan Mach se svými bohatými zkušenostmi zdůrazňuje následující: podpis nenahrazuje rozhovor. Pokud se prokáže, že lékař nehovořil s pacientem osobně (např. pouze sestra předložila k podpisu formulář), jedná se o „nicotný cár papíru".
Zde zmiňme tzv. informovaný nesouhlas - po rozhovoru a vysvětlení vyžadovat podpis, pokud pacient odmítá doporučený postup .
Vzor informovaného souhlasu možno nalézt na stránkách www.lkcr.cz

Autor: MUDr.Martin Opočenský