Medop

Pokud naše léčba nedosahuje dlouhodobě očekávaného účinku, je na místě otázka: Je to projev neúčinnosti naší strategie nebo důsledek nespolupráce pacienta? V tomto článku se budeme věnovat problematice non-adherence k léčbě a námětům, jak to změnit.

Podle odhadů pouze 50-60% z chronických pacientů užívá správně svojí medikaci (Steiner JF, 2000). Základní rozlišení je mezi úmyslnou či neúmyslnou nespoluprací pacienta při léčbě. Lze definovat i její dvě nejčastější podoby: časné přerušení léčby a vynechávání dávek.

V anketní otázce našeho serveru na jaře tohoto roku by těsná většina odpovídajících svému dítěti doporučila povolání lékaře (Ano 148, Ne 71, Nevím 74). Zároveň by ale tato těsná většina musela počítat s tím, že ho bude muset ještě alespoň po dobu 5 let po skončení šestiletých studií medicíny i nadále ekonomicky podporovat. Podpora by byla nutná pravděpodobně i po uplynutí doby specializačního vzdělávání lékařů, což je zřejmě ten největší rozdíl oproti civilizovanému světu. Kromě problematiky příjmů mladých lékařů je dalším důvodem použití slova ostuda v našem titulku i samotná stávající podoba postgraduálního vzdělávání.

Kdo za vzniklou situaci může?

ČLK ve svém usnesení na sjezdu odmítla včerejší návrh MUDr.Hermana zahájit celokomorovou diskusi o změně vnitřní struktury ČLK (90 pro, 140 proti). Přijala i další stanoviska, která reflektovala aktuální problémy českého zdravotnictví.

Poslední číslo New England Journal of Medicine přineslo několik článků, které psaly o nových informacích o onemocnění virem H1N1.

V USA je 79% procent laboratorně ověřených případů ve věkové skupině do 30 let a pouze 2% nad 60 let. Jedním z vysvětlení je prokazatelně minimální množství zkřížených protilátek vůči viru H1N1 u ročníků narozených po roce 1980 (pouze 4%), ve věkové skupině narozené před rokem 1950 to představuje 34%. Dalším důležitým poznatkem je průkaz minimální protilátkové odpovědi vůči viru H1N1 po vakcinaci na „klasickou" sezónní vakcínu bez ohledu na přítomnost adjuvancia.