Ačkoli se pojem řízené péče ze strany zdravotních pojišťoven začal objevovat v plánech ministra Julínka až po jeho nástupu do funkce, už se zapomnělo, že první snahy o zavedení podobného systému byly neúspěšně zkoušeny již v roce 1996, kdy Česká národní zdravotní pojišťovna ve spolupráci s Nemocnicí Na Homolce přišla s podobnou iniciativou. Cílem bylo zlepšit spolupráci praktických lékařů s nemocničními specialisty. Tento projekt neuspěl, i přes zmíněné atraktivní nemocniční zařízení, protože se k němu přihlásilo málo klientů. Ztroskotala spolupráce praktických lékařů s pověřenými primáři vybraných oddělení zejména pro jejich nedostatek času a rovněž pro nedostatek informačního zázemí ze strany pojišťovny.
Dalším příkladem tohoto typu byl projekt dnešního experta VZP pro zavádění systému řízené zdravotní péče, resp. odboru pro strategii a rozvoj, MUDr. Pavla Vepřeka, který byl již tehdy v pozici předsedy správní rady Sdružení pro řízenou péči a ředitele projektu „Zdravotní plán Střešovice." Ten vznikl na základě smluv mezi Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank a pojišťoven, Ústřední vojenskou nemocnicí, později také Všeobecnou fakultní nemocnicí Praha a společností Tým DG plus s.r.o., která byla administrátorem plánu. Na smluvním základě byl pak sestaven „panel poskytovatelů", 60 praktických lékařů (pro dospělé, pro děti a dorost), ambulantních specialistů a nemocnice.
Cílem všech těchto projektů bylo omezovat vzrůstající náklady na zdravotní péči a toto mělo vést k větší efektivitě vynakládaných prostředků v prostředí fakticky neziskového sektoru zdravotního pojištění.
Dnešní cíle však úzce souvisejí ve valné většině s uvažovanou privatizací zdravotních pojišťoven a taky mají jiné zadání, mají se spolupodílet na tvorbě zisku těchto pojišťoven a jejich majitelů. Toto vše však za předpokladu výše zmíněné privatizace, která již zdaleka nemá plnou politickou podporu v koalici zejména u menších politických stran. I kvůli tomuto politickému faktoru zůstává investování ve zdravotním sektoru nadále rizikovou investicí.
VZP chce již v roce 2011 ušetřit pomocí tohoto systému 7 až 10 mld. za zbytečně předepsané léky a indikovaná vyšetření. Od ledna začne testovat tento systém u několika stovek praktických lékařů a postupně chce propojit přes 20 tisíc lékařů s nemocnicemi do elektronické sítě. Oproti americkým modelům řízené péče VZP slibuje svobodnou volbu lékaře, ale zároveň vyjadřuje představu, že pacienti budou přednostně směřováni k těm specialistům, kteří do systému vstoupí. Bude existovat elektronická kontrola preskripce a četnosti vyšetření. Systém má být spojen s motivováním zejména praktických lékařů např. vyšší kapitační platbou nebo cílovou odměnou za dodržení limitů na pacienta. Pacient má být nalákán slibem, že vyšetření za něj bude objednávat sám lékař. Možnost změny sazby pojistného opět stávající politická situace zřejmě neumožní.
ČNZP pojištovna volí odlišnou strategii, chce vytvořit jakousi informační databázi o jednotlivých pacientech: o vyšetřeních, která absolvovali, o lécích předepsaných různými lékaři, které jednotliví pacienti užívají a v neposlední řadě o nemocech, pro které jsou pacienti léčeni. Takto získaných dat bude moct využít ČNZP k zavedení systému, o který již dávno usiluje.
Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, která s cca miliónem pojištěnců má okolo 11% trhu se zdravotním pojištěním, zavádí podobný projekt od letošního října a slibuje si úsporu 1/10 ze svého rozpočtu 20 mld. Projekt ZPMV má v budoucnu vést v několika etapách k vytvoření kategorií pojištěnců podle typu onemocnění a druhu léčby s cílem vytvořit projekty k zlepšení kvality stanovení diagnózy, léčby a hlavně prevence onemocnění.
Nejblíže k „americkému modelu" má varianta řízené péče, kterou nabízí na severní Moravě ZP Agel, která pod sebe zahrnuje plátce, poskytovatele a samotné pojištěnce s otevřeným omezením volby zdravotního zařízení.
Pro úspěšné zavedení podobných systémů je nezbytné, aby tyto změny získaly podporu jednotlivých subjektů: plátců (jejich zájem je zřejmý a pochopitelný), poskytovatelů (zatím se mluví o prospěchu pouze některých skupin) a samotných pacientů (ti jsou nyní zahrnováni péčí v rozsahu, který se může v budoucnu asi pouze snižovat).
Další podmínkou zavádění podobných projektů je výrazné rozšíření elektronických systémů u poskytovatelů, kdy zejména u některých poskytovatelů primární péče (podle dat např. prodejců informačních systémů pro zdravotnictví) při jejich stávajícím demografickém složení lze s úspěchem pochybovat o nezbytné počítačové „gramotnosti" a zvažované čtyřkorunové navýšení kapitace nebudí dojem dostatečně silného motivačního prostředku ke zlepšení. Jejich primárním úkolem je totiž zejména poskytovat kvalitní zdravotní péči a jejich pochopitelné manko v IT technologiích nutno chápat. Bude tudíž velmi složité je do těchto systémů úspěšně integrovat.
Autor: MUDR.Martin Opočenský
RSS/Atom: