Pády pacientů: věčný nemocniční problém

Podle zveřejněných statistik postihne pád 3-20% hospitalizovaných pacientů v USA (jednotlivé studie udávají rozdílná data). Pády vedou ke zraněním, prodlužují délku hospitalizace a vedou k častým žalobám na nekvalitní zdravotní péči. Navíc účet za komplikovaný pád je vyčíslen na 4000 amerických dolarů.

Problém dosáhl takového rozsahu, že americký Kongres pověřil Centra pro služby Medicare a Medicaid (CMS), důležité plátce zdravotní péče placené ze státních prostředků, aby ve svých platbách nemocnicím tuto skutečnost zohlednily, a tak přispěly k nápravě. Tyto instituce tak byly pověřeny, aby našly četné, drahé a hlavně prevencí odstranitelné příčiny komplikací vázaných na hospitalizované pacienty. CMS ve spolupráci s Centrem pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) zařadil posléze (od 1.října 2008) pády mezi jednu z osmi příčin neproplácení zdravotní péče z důvodu poškození pacienta v průběhu nemocniční péče (viz. připravovaný článek Zvyšování kvality nemocniční péče ekonomickými stimuly).

Zde je však nutné zdůraznit statistický údaj svědčící o tom, že až u třetiny všech osob žijících v komunitách, např. v domovech důchodců, každoročne dochází k pádům a u 80tiletých a starších dokonce až u 50%. Tímto však není splněna podmínka Kongresu, že se má jednat o stav, který lze odstranit prevencí. V dosud provedených studiích (není jich moc) se zjistilo, že pouze 20% nemocničních pádů lze odstranit prevencí. Tato čísla proto výše uvedenou penalizaci v platbách za pádem postižené pacienty zpochybňují jako neadekvátní, což je v souladu s argumentací manažerů nemocnic.

Se snahou omezit pády jsou navíc spojeny i další vážné důsledky. Jedním z nich je nucená imobilizace pacientů např. kurtováním, které je prokazatelně spojeno s funkčním omezením, agitací, deliriatními stavy, proleženinami, ale i vdechnutím stravy a úmrtími. Navíc samotná snaha o fyzické omezení pohybu naopak vede k často komplikovanějším a nebezpečným pádům (např.pády z větší výšky přes zábrany postelí).

Na mobilitu by se mělo pohlížet jako na jednu ze známek vitality a v budoucnosti by měla být snaha zajistit tzv. „bezpečnou" mobilitu a ne se omezit na „pouhou" prevenci pádů. Významný podíl na vzniku pádu v nemocničním prostředí mají změny psychiky, a tak iniciativy typu HELP (Hospital Elder Life Program), které kromě prevence deliriatních stavů, k čemuž jsou primárně určené, významně snížily i množství pádů. Podle dostupných údajů došlo např.u 1000 pacientských dnů k poklesu pádů z 11,4 na 3,4 v jedné nemocnici a z 4,7 na 1,2 ve druhé.

Podrobnosti programu HELP:
- prevence deliria: zlepšení orientace a zvýšení terapeutických aktivit,
  zohlednění poškouzení zraku či sluchu, zachování správné hydratace a 
  výživy, každodenní hodnocení duševního stavu pacienta
- udržení mobility: omezení tzv. kurtování pacientů, nepoužívání imobilizujících
  prostředků - močové katetry, intravenózní vstupy, srdeční monitory, zvýšení
  rehabilitační léčby a program časné mobilizace pacientů
- omezení psychofarmak: eliminace hypnotik, anxiolytik a obecně
  psychofarmak, používání nefarmakologických přístupů, omezení
  farmakoterapie nevhodné pro geriatrické pacienty,opakované
  přehodnocování a omezování farmakoterapie
- plánování osobní hygieny: během dne by měl pacient pravidelně chodit ve dvou hodinových
  intervalech na záchod
- nižší výška postelí: snížení výšky postele s cílem omezit riziko pádu a s ním spojených zranění
  (na úroveň domácí výšky matrace)

Autor: MUDr. Martin Opočenský s využitím NEJM