Zajímavý pohled na problematiku přesčasů přinášeji nová doporučení Medicínského Institutu (Institute of Medicine - IOM) v USA, která byla publikována začátkem prosince loňského roku. Tento článek by měl doplnit diskuzi, kterou přineslo rozhodnutí Evropského parlamentu o udržení týdenního 48 hodinového limitu pracovní doby včetně přesčasové práce.
Ačkoli všichni víme, že skutečná realita, např. i v našich nemocnicích, je tomuto limitu značně vzdálena, přetěžování rezidentů (tj. lékařů v postgraduálním výcviku) v USA je enormní. I když navrhovaná pravidla by byla jistě i u nás revoluční, určitě by znamenala pozitivní změnu.
Systém výchovy lékařů v USA, který byl původně zaveden ve slavné John Hopkins Hospital, má nyní cca stoletou tradici. Snahy o jeho změnu byly významně zesíleny po ukončení jedenáctiletého sporu, známého jako případ Libby Zion. V roce 1986 byla tato osmnáctiletá dívka přijata v nočních hodinách do nemocnice s agitovaností a horečkou, její rodiče byli odesláni domů s ujištěním, že situace je plně pod kontrolou. Dívka nad ránem po dalším vzestupu teploty neočekávaně zemřela a příčina jejího úmrtí nebyla do dnešních dnů objasněna.
Předmětem sporu se však stala organizace péče na urgentním příjmu v nemocnici na Manhattanu. Otec dívky, vlivný newyorský novinář a právník, nemocnici zažaloval. O jeho dceru se totiž staral rezident, který měl praxi pouze osm měsíců od ukončení lékařské fakulty a který se během péče o Libby Zion zároveň staral o dalších 40 pacientů. Byl sice pod dohledem staršího rezidenta s dvacetiměsíční praxí a o případu byl informován vedoucí lékař služby doma pouze po telefonu. Spor vyústil v odškodnění rodiny zemřelé, ale nikdo z lékařů nebyl velkou porotou odsouzen. Zároveň však byla v médiích široce diskutována organizace postgraduálního výcviku lékařů, což posléze v roce 2003 vedlo ke stanovení limitů hodin práce lékaře. Akreditační rada pro postgraduální vzdělávání lékařů (Accreditation Council for Graduate Medical Education - ACGME) stanovila 80 hodinové maximum týdenní práce (jako průměr uplynulých 4 týdnů).
V současné době dala Komise Medicinského Institutu (IOM), kromě délky pracovní doby, též doporučení stran dalšího vážného problému, a to spánkového deficitu rezidentů s následným vážným dopadem na kvalitu poskytované péče.
Zde jsou v souhrnu uvedeny doporučované limity:
• maximální délka směny: 30 hodin (z toho přijímání pacientů maximálně 16 hodin + 5 hodin nepřerušovaného spánku v období mezi desátou hodinou večerní a osmou hodinou ranní, zbytek pracovní doby pro přechodné a studijní aktivity), 16 hodin práce bez „ochranné" spánkové lhůty
• maximální frekvence služeb: každá třetí noc
• minimální přestávka mezi naplánovanými službami: 10 hodin po denní směnně, 12 hodin po noční směně, 14 hodin po prodloužené směně (30 hodin), s nástupem do práce po šesté hodině následujícího dne
• minimální volný čas: minimálně 5 volných dnů za měsíc, 1 den týdně, nejméně 1x 48 volných hodin měsíčně
• akutní příjem či JIP: maximálně 12 hodin vcelku s následujícím minimálně 12 hodinovým odpočinkem, 60 hodinový týden + 12 hodin na vzdělávání
Pro srovnání uvádíme limity přesčasové práce v některých dalších zemích: země EU obecně 48 hodin týdně. Např. v Dánsku mají pouze 37 hodin a střídají se zde dokonce i operační týmy a to klidně během operace, 72 hodin na Novém Zélandu, 56 až 64 hodin ve Velké Británii, ve Francii 52.5 hodiny, žádné limity nejsou v Austrálii nebo Kanadě.
Zastánci dlouhých služeb vždy tvrdili, že jsou nezbytné k získání dostatečné praxe k výkonu samostatného povolání, ale tlak na zavedení limitů vyplývá ze snahy omezit množství medicínských omylů a tak ochránit pacienty, ale i lékaře před důsledky těchto omylů. V této souvislosti existují odhady, které prokazují, že úprava pracovní doby rezidentů v USA bude vyžadovat vytvoření až 8300 nových rezidenčních míst.
Komise IOM při svém šetření prokázala, že již minulá doporučení byla dodržována nedůsledně, že i samotní rezidenti záměrně podhodnocují množství odpracovaných hodin z obavy z reakce svých školitelů nebo z obavy, že školící místo ztratí akreditaci.
Každý z nás, kdo zažil, jaké to je být v práci od pátečního rána do pondělního odpoledne, se zajisté bude snažit pomoci změnit tento systém, a to nejen v zájmu svého zdraví a zdraví svých kolegů, ale i v zájmu samotných pacientů. Proto se tímto tématem budeme i nadále zabývat a pokusíme se k této problematice přinášet insipiraci z domova i ze zahraničí.
Autor: MUDr.Martin Opočenský s využitím NEJM
RSS/Atom: