Věda s vůní modřínu

Představujete si vědecké pracoviště jako studený bílý dům bez nápadu? Nová budova výzkumného ústavu IKEM podle návrhu ateliéru 4arch ovšem dokazuje, že i věda může "bydlet" nápaditě.

Pražský Institut klinické a experimentální medicíny se za dobu své existence stal největším specializovaným klinickým a výzkumným pracovištěm v České republice. Původně sídlil v budovách, které patřily k blízké Thomayerově nemocnici, jak se však jeho pracoviště rozrůstala, bylo potřeba stavět nové prostory. Předtím než se přednosta zdejšího oddělení experimentální medicíny profesor Luděk Červenka pustil do téměř donkichotského boje, se ve výzkumné části IKEM stavělo naposledy v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy vznikla dvoupodlažní paneláková budova, sousedící se současnou dostavbou a původní budovou experimentální medicíny vystavěnou v roce 1951.

Nový a větší
V původním zadání projektu bylo vystavět nepoměrně menší část určenou pro výzkum. "Projekt se však neustále rozšiřoval," vypráví architekt Petr Neřold, který je společně s Janem Mutlem, Ianem Medem a Janem Kolářem autorem návrhu. "Na prvotní záměr postavit nový zvěřinec pro malá laboratorní zvířata se nabalila výstavba několika oddělení. Vznikl tak poměrně rozsáhlý komplex se složitými vazbami."
Architekti se museli vypořádat s mimořádnými nároky na provoz budovy, ať už šlo o vzduchotechniku, technologie, úpravnu vod nebo oddělení prostor bezpečnostními bariérami.
V původním projektu byla i varianta budovy dvoupatrové: jedno patro bylo určeno pro chov laboratorních zvířat a druhé pro experimentální část. "Ukázalo se ovšem, že dvoupodlažní objekt by byl pro potřeby výzkumného ústavu značně nepraktický," vysvětluje profesor Červenka, "proto architekti navrhli variantu druhou, ve které jsou jednotlivá pracoviště rozvržena do jednopodlažní budovy vystavěné na větší ploše."
Prostor pro stavbu byl omezen i tím, že se experimentální část IKEM nachází na samé hranici chráněné oblasti Kunratického lesa; bojovalo se tedy skutečně s každým metrem. Dalším oříškem bylo podloží, na kterém budova vyrostla: "Ukázalo se, že celý svah byl od 50. let zavážený odpadky," říká architekt Neřold. "Při průzkumu jsme našli třeba i staré plechovky. Stavba je proto založena na sedmimetrových pilotech navrtaných až do skalnatého podloží, protože zpevnit svah nebylo prakticky možné." Kromě svého založení je stavba samotná už tradiční, speciální nároky si vyžádalo jen technologické zařízení.

Elegantní "popelka"
Budovu, která je rozdělena do tří částí, bylo nutné propojit s oběma stávajícími budovami, tedy s původním domem z roku 1951 a dostavbou z let sedmdesátých.
Architekti zvolili nízké jednopodlažní bloky, které jsou částečně průchozí. Přísně oddělený je ovšem komplex určený na chov zvířat, do nějž je možné projít pouze přes bezpečnostní bariéru. V dalších částech budovy jsou například radioizotopové laboratoře či samostatná pracoviště vědeckých pracovníků.
Co se týče vybavení interiéru, design musel ustoupit technickým požadavkům a jednotlivým přístrojům. Díky barevnému členění pracovišť ovšem budova nepůsobí nenápaditým dojmem.
Jakkoli je interiér přísně uzpůsoben požadavkům výzkumného pracoviště, zvenku stavba naopak působí mimořádně. Architekti použili na fasádách laboratorních bloků obklad z modřínových prken, který tak objektu dává moderní svěžest. Zajímavým prvkem jsou i střechy, které se významně uplatní při pohledech z oken pokojů pacientů ve vyšších patrech budovy klinické části. Proto jsou řešeny jako pohledové, na nichž se střídají plochy bezúdržbové zeleně a kačírku.
Modřínové obklady a zelenou střechu se podařilo prosadit i navzdory obtížím: "Jak se projekt rozšiřoval, Šetřila se skutečně každá koruna," vysvětluje architekt Neřold. "Protože byl rozpočet částečně hrazen ministerstvem zdravotnictví, musel se striktně dodržet." Bojovalo se tedy i o ono slušivé modřínové obložení a zelenou střechu: "Bez něj by se sice ušetřilo, ale budova by ztratila svou tvář, navíc by šlo o významný zásah do tepelné stability domu," tvrdí autor.
Projekt nové budovy pracoviště experimentální medicíny byl zčásti financován ze zdrojů vlastního IKEM, zčásti - jak bylo řečeno - se na něm podílelo ministerstvo zdravotnictví. Stavba samotná stála 80 milionů korun, cena včetně vnitřního vybavení se vyšplhala na 150 milionů.
"Experimentální část instituce byla vždycky trochu popelkou," přibližuje architekt Neřold, "do klinické části se investovaly miliardy a pracoviště, která poskytují základní výzkum, živořila na okraji." Díky nové výstavbě se konečně posunula k nárokům, které odpovídají současné době.

Zdroj: www.ihned.cz