Dopady vrcholového sportu na zdraví

Sport nás baví, podporujeme v něm své děti, ale přitom si často nepřipouštíme k čemu vlastně  vrcholový sport vede. Samozřejmě myšleno z hlediska dopadu na tělesné zdraví. Blížící se „svátky" sportu, jako je olympiáda, jsou jistě dobrou příležitostí k zamyšlení.

U bývalých fotbalistů a ragbistů není překvapivý podstatně vyšší výskyt artrotických změn, ale je prokázáno, že vrcholový sport  má největší dopady na kardiovaskulární aparát. Důležitý je však druh zátěže. Rozlišujeme dva základní typy zatížení: silové (vzpírání, kulturistika) a vytrvalostní (běh, plavání). Většina sportu je směsicí obou těchto typů zátěže, jako např. veslování nebo cyklistika. U tzv. odporového respektive anerobního cvíčení prokázal McDonald již v 80.letech minulého století krátkodobý vzestup krevního tlaku až na 480/350 mmHg (!). U vytrvalostních sportů bývá vzestup TK běžně k hodnotám okolo 180-200 mmHg. 

Shrneme-li základní kardiovaskulární dopady sportovní zátěže, jsou to: zvýšená spotřeba kyslíku při urychlení tepové frekvence a zvýšení srdeční práce při překonávání zvýšeného periferního odporu. Během cvičení dochází k četným změnám hormonálního prostředí organismu s výrazným zvýšením sympatické stimulace srdce. Po ukončení zátěže dochází k prudkému poklesu sympatické aktivity. V tomto období se také častěji objevují arytmie a např. vasovagální synkopy u atletů bývají téměř výhradně v období po ukončení tělesné zátěže.

Jaké jsou další projevy nadměrné fyzické zátěže na kardiovaskulární aparát?

U sportovců se vyskytuje časté bušení sdce nebo-li palpitace částečně proto, že sportovci jsou navyklí více vnímat fungování svého organismu. Navíc způsob líčení přiznaků jako jsou např. palpitace se mírně odlišuje od běžné populace. Bývalí vrcholoví sportovci mají větší incidenci arytmií a to síňových i komorových. 

Vliv výrazné zátěže při vytrvalostním sportu i u starších věkových skupin nabývá na významu zejména v době, kdy značně přibývá sportovců ve věku nad 40 let, kteří se účastní akcí, jako jsou Londýnský či Pražský maratón. Existují dokonce i osmdesátníci, kteří se účastní triatlonových závodů typu Ironman. Protože jsou to často osobnostně velmi soutěživí lidé, jak uvádí prof. Whyte z Research Institute for Sport and Exercise, je pravidlem i zvýšená spotřeba potravinových doplňků, jejichž dostupnost je i díky internetu  velká. Některé z nich obsahují kofein, někdy dokonce i amfetamin, které mají proarytmogenní efekt.

Tento typ vytrvalostní zátěže typu Ironmana má dva klíčové kardiovaskulární problémy. Jednak je to otázka termoregulace, jednak dostupnosti energií. Termoregulace je přímo navázána na vodní hospodářství, neboť pocení je základní způsob, jak se zbavit tepla vytvořeného cvičením. Obnova tekutin je složitá, protože nejde o samotné požití, ale hlavně o vstřebání požitých tekutin. Při zátěži dochází k redistribuci oběhu do svalové hmoty a to právě ze střev, kde ke vstřebávání dochází. Proto největší alchymií vytrvalostních sportovců je náhrada ztracených tekutin, jejich optimální složení a teplota, což ovlivňuje vstřebávání. Při obnově  energií jsou v první řadě v popředí cukry, které jsou při intenzivním cvičení  nejvíce potřebné. Je zde však stejný problém jako se vstřebáváním tekutin. I zde je nutný trénink a nalezení jejich optimálního individuálního složení. Až po otestování vhodného složení pitných režimů a potravin k doplnění energií dosahují  sportovci  svých nejlepších výkonů. Prof Whyte prohlásil v European Heart Journal: „Chvíle, kdy člověk  pocítí žízeň, odpovídá již 1-2% ztrátě tělesné hmotnosti v tekutinách, což je u sportovce již pozdě a během sportovní aktivity již není schopen tuto ztrátu nahradit. Je nutné tomuto zabránit předem zvoleným pitným režimem."

Klíčovou radou vrcholovým sportovcům je výluka sportovní zátěže v době systémové infekce. Pro sportovce, kteří se dlouhodobě připravují na vrcholné sportovní akce  je to vždy krajně těžké rozhodnutí, ale existující riziko myokarditidy a náhlé srdeční smrti za těchto okolností je velké. Platí jedno pravidlo: pokud se infekce nachází nad úrovní krku je možné pokračovat v omezeném tréninku při nižší intenzitě, pokud je pod touto úrovní, tj. je více systémová, je nutno do odeznění příznaků zcela zastavit trénink.

Autor: MUDr. Martin Opočenský s využitím European Heart Journal