Jaké důvody vedou pacienty ve Švýcarsku k vyhledávání asistované sebevraždy?


Od roku 1941 povoluje švýcarské zákonodárství asistovanou sebevraždu. Podmínkou je, že organizace pomáhající toto zajišťovat, tzv.right-to-die organisation (ve Šcvýcarsku jsou 4, nejznámější Dignitas -  poskytující své služby i cizincům), nesmí z této činnosti mít finanční prospěch (nově je po dohodě s prokurátorem stanovena horní výška úhrady 500 švýcarských franků, tj. cca 8 tis. Kč) a osoba žádající asistovanou sebevraždu musí být duševně zdráva. V ostatních zemích, kde je asistovaná sebevražda povolena (Holandsko, Belgie a americký Oregon) je povinnost posoudit klinický stav dvěma lékaři a psychologem, což ve Švýcarsku není povinné. Samotné right-to-die organizace však ve vlastním zájmu nechávají posoudit lékařem klinický stav, aby odpovídal zákonem definovaným podmínkám. Jedná se o onemocnění s beznadějnou prognózou, které je spojeno s nesnesitelným a „neodůvodněným" utrpením.

Asistovaná sebevražda je provedena smrtelnou dávkou injekčně podaného barbiturátu (pentobarbital sodný). Ten je pouze na lékařský předpis a lékař musí posoudit celou situaci. Proces je posuzován jako mimořádné úmrtí a je předán úřadům k posouzení (policie). Potom, co začalo přibývat zejména cizinců, kteří měli zájem o asistovanou sebevraždu, Švýcarský nejvyšší soud potvrdil právo na asistovanou sebevraždu, ale zachoval zákaz eutanázie.

Jaké důvody uváděly osoby, které za rozhodly pro asistovanou sebevraždu a jaké byly důvody uvedené v lékařských zprávách, které jsou povinně ke každému případu vedeny?

Následující výsledky vycházejí ze studie, která byla provedena v letech 2001 až 2004 ve švýcarském Curychu a která byla v minulém roce uveřejněna v lékařském časopise Swiss Medical Weekly (http://www.smw.ch/). V tomto období byla provedena asistovaná sebevražda 451 lidmi, z toho u 165 byly uvedeny důvody k tomuto činu jak zemřelými, tak i lékaři preskribujícími smrtící dávku barbiturátu.

Soubor 451 zemřelých měl následující charakteristiky: 65 % žen, 35% mužů; 7% pod 44 let, 33% 45-64 let, 44% 65-84 let, 16%  nad 85 let; diagnózy: malignity 39%, kardiopulmonální onemocnění 11,6%, neurologické onemocnění  24%, revmatologické/algický syndrom 9,3%, psychické onemocnění 2,9%; 75%  fatální diagnóza, 25% nefatální diagnóza.

Obecně lze udávané důvody rozdělit do 3 skupin: A. fyzické (bolest, neurologické příznaky, dušnost, slabost, ztráta kontroly nad tělesnými funkcemi), B. sociální (potřeba dlouhodobé péče, imobilita a sociální izolace), C. psychologicko-existenciální ( důsledky léčby -např. zohyzdění tváře po operaci pro ORL tumor, kontrola nad okolnostmi úmrtí, ztráta důstojnosti).

Zde jsou nejčastější důvody udávané pacienty, kteří častěji udávali více než jednu příčinu: 58% bolest, 39% potřeba dlouhodobé péče, 39%  kontrola okolností svého úmrtí, 38% ztráta důstojnosti, 32% neurologické příznaky, 30% imobilita, 26% slabost, 23% dušnost, 18% nemožnost se zúčastnit život obohacujících aktivit, 13% nespavost a ztráta koncentrace.

A zde je pořadí důvodů udávaných lékaři (70% udalo rovněž vice než 1 důvod): 56% bolest, 37% potřeba dlouhodobé péče, 35% neurologické příznaky, 23% imobilita, 23% dušnost, 4% nespavost a ztráta koncentrace. Podstatně méně byly uváděny důvody jako ztráta důstojnosti (6%), kontrola okolností úmrtí (12%). Při hodnocení údavaných důvodů ve vztahu ke vstupním diagnozám možno uvést:  u onkologických pacientů je  nejčastěji lékaři udávaná bolest (71%), u kardiopulmonálních pacientů potřeba dlouhodobé péče (59%) a dušnost (47%).

Lze shrnout, že udávané příčiny byly v souladu s minulými studiemi multifaktoriální, ale překvapivě často byla jak pacienty, tak i lékaři udávaná nesnesitelná bolest. Při revizi analgetické léčby byly zjištěny nedostatky v léčbě bolesti, což je v dnešní době smutné. V této studii byl potvrzen již dříve zjištěný fakt, že jsou to ženy, které bolest udávají na prvním místě jako příčinu. Rozdíl mezi četností udávaných psycho-sociálních důvodů u pacientů a lékařů vychází zřejmě z dikce švýcarského práva, které podmiňuje účast "nesnesitelným" utrpením , s čímž jsou slučitelné symptomy jako bolest, dušení atd.

Vzhledem k rozvíjející se "sebevražedné turistice" (loňský případ britského páru manželů Downesových - 85 letý slepý a hluchý dirigent a jeho žena, baletka trpící onkologickým onemocněním) vyvolal v samotném Švýcarsku diskuzi o tomto problému a zvažují se zde novelizace zákona.

Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D.