Klinický průběh infekce virem H1N1, virem tzv.prasečí chřipky

Určitě i někteří z Vás si kladete otázku: Budu schopen správně stanovit diagnózu nebo alespoň podezření na infekci dnes mediálně nejcitovanější choroby, pokud se s ní setkám? Pomoci by Vám mohl následující článek, který vychází z článku uveřejněného v New England Journal of Medicine, 13.srpna letošního roku, který popsal závažné průběhy infekce tak, jak se vyskytly v Národním Institutu respiračních infekcí v Mexico City na konci března a v dubnu letošního roku.

Jaké jsou základní charakteristiky souboru?

V sledovaném období bylo mezi 98 pacienty přijatými s respiračním selháním do tohoto zařízení 18 potvrzených případů infekce virem H1N1 prasečího původu. Většina z 18 pacientů byla ve věkovém rozmezí 13 až 47 let věku (věkové rozmezí 9 měsíců až 61 let), pouze 8 z nich mělo anamnesticky udávané chronické onemocnění (hypertenze - 3, asthma bronchiale - 2, DM II.typu - 2 + 1 s hypertenzí, 1 syndrom spánkové apnoe). Všichni pacienti měli teplotu nad 38,0 C, kašel, dušnost nebo respirační selhání, zvýšenou hladinu laktátdehydrogenázy a oboustranná splývající (patchy) pneumonie . Mezi dalšími hlavními nálezy byla zvýšená hladina kreatinikinázy (62%) a lymfopenie (61%). 12 z pacientů vyžadovalo umělou plicní ventilaci a 7 z nich zemřelo. Do 7 dnů, od prvního kontaktu s potvrzenými pacienty, onemocnělo mírnými a středně těžkými chřipkovitými příznaky 22 zdravotníků. Byli léčeni oseltamivirem a žádný z nich nebyl hospitalizovaný.

Další popsané zajímavosti:

- klinický obraz u dětí: 4/5 pod 14 let měly průjem
- laboratorní zvláštnosti: 4 pacienti měli vysoké D-dimery, 11 zvýšené „JT"
- léčba: žádný z pacientů nedostal oseltamivir před přijetím do nemocnice, 14 ho dostalo v
  nemocnici v dávce 2x75 mg, 4 pacienti, kteří přežili, nedostávali oseltamivir, většina z nich byla
  léčena ATB
- nutnost UPV se vyvinula u 10 pacientů v prvních 24 hodinách, u dalších 2 během další hospitalizace
- noradrenergní podpora byla u nutná u 50%
- u šesti pacientů došlo k rozvoji renální insuficience, pět z nich zemřelo
- bylo identifikováno 82 kontaktů pacientů s rodinnými příslušníky: 20 z nich mělo respirační
  příznaky v následujícím týdnu, 4 z nich byli hospitalizováni, 1 s Downovým syndromem zemřel
- jak uvedeno výše, onemocnělo 22 z 190 zdravotníků, kteří byli v kontaktu s prvními 3 pacienty na
  emergency nebo JIP. Přímý kontakt nebo vzdálenosti 2 m od pacientra mělo 104 pracovníků, z
  nichj onemocnělo 19, tři sestry na JIP měly pozitivní kultivaci nasopharyngu na H1N1, po zavedení
  striktních hygienických opatření - izolace, respirátory a dezoinfekce nikdo již neonemocněl
- horší průběh mělo onemocnění při oddalování přijetí do nemocnce a při oddalování podání
  oseltamiviru

V diskuzi k článku byla uvedena charakteristika těžkého pacienta s infekcí H1N1: většinou to byl nemocný bez závažné anamnézy, mladšího věku, s 5-7 denními zhoršujícími se příznaky chřipky, který měl v den přijetí do nemocnice diagnózu pneumonie a rozjvíjely se u něj příznaky ARDS. Měl zvýšené hladiny LDH, CK a leukopenii. Tři z pacientů měli v anamnéze očkování proti sezónní chřipce, žádný z nich nezemřel.

Autor: MUDr. Martin Opočenský s využitím NEJM