Tento objev publikovaný začátkem února v New England Journal of Medicine má potenciál zásadně změnit přístup k pacientům ve vegetativním stavu, o kterém se myslelo, že již není spojený s myšlenkovou aktivitou mozku. Může však také změnit přístup i středního ošetřovatelského personálu k takto nemocným pacientům, kteří na první pohled nedávají najevo žádné známky duševní nebo motorické aktivity.
Steven Laureys z nemocnice v belgickém Liege ve spolupráci se skupinou lékařů z Univerzity v Cambridge zkoumali skupinu 54 pacientů po těžkém poškození mozku za pomoci funkčního zobrazování magnetickou rezonancí (fMRI). Jednalo se o 23 pacientů ve vegetativním stavu a 31 pacientů v tzv. stavu minimálního vědomí ( od roku 2002 nová podskupina stavu poruchy vědomí, který je spojena s přechodnou schopností reagovat na některé podněty).
Metodologie pokusu byla úspěšně vyzkoušena na 16 zdravých kontrolních osobách. Vyšetřované osoby byly vyzvané k tomu, aby si představily, že hrají tenis, respektive že se pohybují v prostředí ulic známého města nebo domu. Potom jim byly kladeny otázky (vyšetřující radiologové neznali správné odpovědi) týkající se rodinných vztahů, jmen příbuzných atd. a vyšetřované osoby odpovídaly způsobem ano (představa pohybu) x ne (představa známého prostoru).
Autoři studie objevili mezi 54 vyšetřovanými 5, kteří byli schopni cíleně upravovat svou mozkovou aktivitu podle výsledku fMRI. Všech 5 mělo anamnestický údaj o traumatickém poškození mozku, čtyři z nich byli klasifikováni jako vegetativní stav. U jednoho z nich, 29 letého muže, byly získány správné odpovědi u křestního jména rodičů. Tento pacient měl nedávno potvrzenou diagnózu vegetativního stavu po měsíčním podrobném vyšetřovaní zkušeným multidisciplinárním týmem (podobné závěry byly u něj dosaženy opakovaně 17 měsíců a 3,5 roku po úrazu mozku). U 2 pacientů se zachycenou fMRI aktivitou mozku při tomto vyšetření, bylo posléze možné nálezt i známky alespoň krátkodobě zlepšeného stavu vědomí i u lůžka, na rozdíl od zbývajících 2 ve vegetativním stavu, kteří i nadále neodpovídali na podněty od svého ošetřovatelského personálu.
V diskuzi rozebírali autoři i možné příčiny „neodpovídání" zbývajících 49 pacientů. Mezi jinými: nízká senzitivita metody, která nezachytí malou aktivitu, proměnlivý stav vědomí s nejtěžším deficitem právě v době vyšeřování fMRI, překročení zbývající kognitivní kapacity při poškození mozku nutné pro práci paměti, porozumění jazyku atd.
Závěry této práce jsou velmi důležité. Objevuje se totiž možnost komunikovat alespoň s některými z této skupiny pacientů. Zeptat se, zda pociťují bolest a podle toho upravit analgetickou léčbu. Po dalším dopracování techniky jim bude dána možnost vyjádřit některé své myšlenky a tak zvýšit kvalitu svého života.
Tato práce však ovlivní mnohé diskuze, např. o eutanázii. Případy z posledních let v USA ( Terry Schiavo, rok 2005, vegetativní stav 14 let) a v Itálii (Eluana Englaro, rok 2009, vegetatitivní stav 17 let), kterým byla po souhlasu soudu omezena léčba a výživa s následným úmrtím, vyvolaly velkou diskuzi - např. podle francouzského katolického internetového serveru http://www.lavie.fr/ - označil Vatikán tyto případy za vraždu. Ve Francii od roku 2005 platí zákon, který umožňuje pacientům ve vegetativním stavu ukončit terapii. Cesta k tomu, aby se pacient pomocí této metody vyjadřoval k eutanázii je podle Dr. Laureyse ještě dlouhá. Jak určit, že pacient ve vegetativním stavu má dostatečnou rozumovou schopnost se vyjádřit k této otázce?
Autor: MUDr.Martin Opočenský,PhD s využitím NEJM
RSS/Atom: