Před 15 lety vstoupil v platnost zákon National Health Insurance Law, kterým byl změněn systém poskytování zdravotní péče v Izraeli. A výsledek? Očekávaná střední délka života mužů v roce 2009 byla 78,7 a žen 82,5 roků a to za cenu výdajů do zdravotnictví ve výši 8% HDP. Na jednoho obyvatele se vydává podle údajů z roku 2006 přibližně 2200 dolarů, což je mnohem blíže našim výdajům na zdravotnictví (1500 US dolarů/obyvatel/rok) než americkým (6700 US dolarů/obyvatel/rok). Přitom střední délka života v USA byla 75 let u mužů a 80 let u žen. V Izraeli je tedy dosahováno velmi dobré efektivity systému poskytované zdravotní péče.
Jaké jsou hlavní prvky tohoto systému?
Je postaven na systému veřejného zdravotního pojištění se 4 zdravotními pojišťovnami (sick funds - fondy nemocných, největší a nejvlivnější je Kupat Holim Clalit - Všeobecný fond nemocných - 53% trhu). Podíl veřejně financovaného zdravotnictví se v poslední době pohybuje okolo 65%, soukromé finanční zdroje představují zhruba 35% a to převážně z připojištění, které je v Izraeli možné. Pojišťovny mají statut non- profitních organizací. Zdrojem příjmů těchto fondů je progresivně se zvyšující daň podle příjmů členů a příspěvky státu. Na své roční výdaje za zdravotní péči si průměrný Izraelec vydělá zhruba za měsíc, oproti 2 měsícům Američana. Stát prostředky přerozděluje podle věkového složení a počtu členů jednotlivých fondů. Fondy jsou řízeny voleným představenstvem, které volí členové, tj. pojištěnci fondů.
7,5 milionová populace Izraelců se skládá z 80% Židů, 17% muslimů a 3% křesťanů. Je to jedna z nejhustěji osídlených populací západního světa. Pouze 10% Izraelců je starších 64 let a naopak 28% je mladších 15 let, průměr dětí na jednu ženu je 2,9. Imigranzská vlna v letech 1990-2000, zvláště ze zemí bývalého Sovětského svazu, zvýšila počet obyvatel o 1 milion.
Velký počet zvláště imigrovaných lékařů vedl k jednomu z největšího počtu lékařů na počet obyvatel na světě, na 1000 obyvatel připadají cca 4 lékaři. Stát vlastní přibližně polovinu ze 13 tisíc akutních lůžek , 1/3 vlastní zdravotní pojišťovny a zbytek soukromé nebo non-profitní organizace. Dalších 14 tisíc lůžek je určeno pro chronicky nemocné pacienty. Přístup k praktickým lékařům a specialistům není výrazněji omezen v rámci smluvních vztahů jednotlivých fondů, naopak zdravotní fondy regulují vstup do jednotlivých nemocnic. Svobodná volba nemocnice je pak možná za příplatek pojistitelný připojištěním.
Hlavní prvky reformy z roku 1995 jsou:
- regionalizace, decentralizace a zvýšení konkurence jednotlivých subjektů
- naopak centralizace financování a zavedení kapitačních plateb
- umožnění existence privátních praxí ve veřejných nemocnicích
- finanční stimulace financování pod heslem za stejnou práci stejná odměna
- reorganizace ministerstva zdravotnictví
Zajímavé je řešení u nás tolik diskutovaných poplatků: jednotný poplatek se platí za první návštěvu v daném čtvrtletí a poté jenom u specialistů (výjimkou jsou specializovaná centra). Neplatí pacienti sledovaní s chronickým onemocněním typu dialyzační terapie, AIDS, TBC atd. Neplatí děti a důchodci se sociálními dávkami. Existuje strop na úhrnou částku za poplatky na domácnost ( 18-34 eur podle druhu pojistného plánu) a rovněž je možné další snížení stropu na domácnost s alespoň jedním přistěhovalcem . Proplácení léků fondy je podmíněno 15% spoluúčastí na každém preparátu. Dále existuje strop na celkovou spoluúčast u chronických onemocnění na cca 45 euro za čtvrletí.
Pacienti za relativně „rozumné" množství finančních prostředků získávají systém, který je otevřený všem a který i ovlivňují pomoci svých zástupců v dozorčích radách fondů. Jednotlivé fondy spolu soutěží svojí nabídkou zdravotních plánů. Dvakrát ročně se provádí reprezentativní průzkum spokojenosti pacientů se systémem zdravotní péče, v roce 2007 byla 88% spokojenost pacientů vyjádřená odpovědí spokojený a velmi spokojený.
Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D.
RSS/Atom: