Pomalé změny zdravotnického systému v Rusku


Socialistický model všeobecně garantované lékařské péče byl vytvořen J.V. Stalinem již na konci dvacátých let minulého století. V osmdesátých letech bylo v tehdejším Sovětském svaze nejvíce nemocničních lůžek na počet obyvatelstva ve světě - v roce 1986 bylo v 23,5 tisících nemocnicích přes 3,6 miliónů lůžek. Specifický systém péče v Rusku vedl k hospitalizacím i s poměrně méně významnými diagnózami (chřipka), péče zde byla významně lepší a zároveň často neutěšené bytové podmínky nedovolovaly klidné stonání doma. Speciálním problémem bylo zneužívání psychiatrie při pronásledování politicky nepohodlných osob, což vyvrcholilo v roce 1983 vyloučením Sovětského svazu ze Světové psychiatrické asociace. Až v roce 1988 byly převedeny speciální psychiatrické kliniky zadržující disidenty ze správy Ministerstva vnitra pod Ministerstvo zdravotnictví.

V roce 1986 pracovalo v Sovětském svaze 1,2 miliónu lékařů a 3,2 miliónů sester a pomocného personálu. Systém byl charakterizován výrazným rozdílem kvality poskytovaných služeb. Značně odlišná péče byla pro prominenty režimu, např. umělce, naproti tomu v chudých zemědělských oblastech byly sestry často jedinou medicínskou pomocí.

Na počátku devadesátých let byl systém zdravotní péče v hluboké krizi, přes poměrně vysoký počet lékařů (v roce 1995 bylo v Rusku 271 obyvatel /1 lékaře, ve stejné době v USA 450 obyvatel/1 lékaře) klesaly výdaje na zdravotní péči (z 3,4% na 1,8% výdajů státního rozpočtu v letech 1990 a 1994), významnou roli hrála všudypřítomná korupce, v roce 1995 netekla ve 42% nemocnic teplá voda, pouze 12% nemocnic mělo centrální topení. Stále více se objevovaly přímé platby za poskytnutou péči, které byly dostupné pouze pro minimum obyvatelstva. Od roku 1993 bylo zákonem zavedeno zdravotní pojištění, kdy bylo 0,2% příjmů odváděno federálními daněmi a 3,4% daněmi dle regionů.

Situace se dále zhoršovala až do roku 2006, kdy si již naprosto katastrofální situace (pokles střední délky života ze 70 na 65 let, u můžů ještě hůře - oproti ženám se dožívají až o 13 let méně - muži 60 let, ženy 73 let - WHO data) vyžádala alespoň verbální zmínky o radikální reformě systému zdravotní péče. Nejčastějšími příčinami úmrtí jsou v Rusku onemocnění respirační, kardiovaskulární choroby, úrazy spojené s požíváním alkoholu a otravy. Významně narůstá počet pacientů s multirezistentní formou TBC a HIV infekcí.

Výdaje na zdravotní péči se dlouhodobě pohybovaly okolo 3% HDP. V roce 2006 bylo díky příjmům z ropy vyčleněno cca 3,2 mld dolarů navíc na platy sester a lékařů, na vybavení klinik - v rámci tzv. projektů národního významu a výdaje na zdravotní péči tak dosáhly 5,3% HDP. Začaly se postupně navyšovat počty všeobecných lékařů na úkor specialistů, což bylo některými považován za vážné ohrožení celého systému, protože na tuto roli nepřipravení lékaři by mohli vážně ohrozit kvalitu poskytovaných služeb. Výdaje na 1 obyvatele a rok představovaly 638 dolarů, u nás to bylo 1490 dolarů. Počet lékařů v roce 2006 byl 614 tisíc.

Platy ruských lékařů z dob socialismu odpovídaly našim poměrům, rovnaly se průměrnému platu dělníka v průmyslu. V roce 1996 vydělával specialista v Moskvě okolo 75 dolarů měsíčně a plně vyškolený školící lékař okolo 150 dolarů. V roce 2007 přinesl server Lenta.ru informaci, že stávající ministr zdravotnictví Michail Zurabov slíbil výhledově kvalitním lékařům pracujícím za necelých 9 000 rublů měsíčně (7 200 Kč) plat 50 000-200 000 rublů (40 200-170 000 Kč). V té době byla podpora v nezaměstnanosti v Rusku ve výši 720 -2 880 rublů (580-2 300 Kč), plat pedagogů 7 500 rublů (6 000 Kč). V roce 2007 byl průměrný plat 12 700 rublů (10 200 Kč).

 

Autor: MUDr.Martin Opočenský s využitím materiálů WHO, VOA