Situace českých mladých lékařů je ostudou naší medicíny

V anketní otázce našeho serveru na jaře tohoto roku by těsná většina odpovídajících svému dítěti povolání lékaře doporučila (Ano 148, Ne 71, Nevím 74). Zároveň by ale tato těsná většina musela počítat s tím, že ho bude muset ještě alespoň po dobu 5 let po skončení šestiletých studií medicíny i nadále ekonomicky podporovat. Podpora by byla nutná pravděpodobně i po uplynutí doby specializačního vzdělávání lékařů, což je zřejmě ten největší rozdíl oproti civilizovanému světu. Kromě problematiky příjmů mladých lékařů je dalším důvodem použití slova ostuda v našem titulku i samotná stávající podoba postgraduálního vzdělávání.

Kdo za vzniklou situaci může?

V první řadě je to stát, který rozhoduje o zařazení lékařů do tarifní třídy a tím fakticky o způsobu jejich odměňování. Nástupní plat ve XII.třídě (cca 17,5 tisíc Kč), kam jsou lékaři absolventi zařazeni, je zhruba o 5 tisíc Kč menší než je celostátní průměrná měsíční mzda (II.čtvrletí 2009: 22 992 Kč) a často nižší než u stejně starých zdravotních sester. V této souvislosti je nutno připomenout nedávný návrh novely katalogu prací ministerstva zdravotnictví se snahou o zařazení lékařů absolventů po dobu absolvování I.části specializační přípravy, tzv. základního vzdělávacího kmene, dokonce pouze do XI. třídy, tj. s dalším poklesem až 1500 Kč. Toto po protestech realizováno nebylo.

Na podobě přípravy postgraduálního vzdělávání se však podílely i odborné společnosti a lékařské fakulty. Je možné, že jejich připomínky nebyly při přípravě problematického zákona č.95/2004 realizovány. Některé jejich požadavky, např. na výkony, které je nutno doložit k atestacím, však vyvolávají otazníky. Třeba v seznamu výkonů ke specializační zkoušce z gynekologie a porodnictví ( jak zaznělo na nedávném sjezdu komory) je uvedena povinnost vést 10 porodů za pomocí porodnických kleští (frekvence u nás cca 2-3/100 porodů), tj. podobné číslo jako na porodnici s 500 porody ročně. Kardiologové zase požadují publikaci článku v recenzovaném lékařském časopise v pozici prvního autora. Podobné „nerealistické" požadavky pro kandidáty na atestaci jsou uvedeny i v dalších oborech. Rovněž délka požadované praxe na tzv. školícím pracovišti způsobuje v malých nemocnicích personální obtíže, což vede k prodlužování celého procesu specializační přípravy.

Toto je jenom jeden příklad problémů, které trápí mladé lékaře. Ministerstvo zdravotnictví zavedlo systém rezidenčních míst, kdy komise rozhoduje o přidělení rezidenčního místa zdravotnickému zařízení. Tento systém znemožňuje po dobu trvání rezidentury mladému lékaři změnit místo, ale dokonce i obor (!), smlouva s MZ tak znamená nejméně po dobu 5 let povinnost pracovat v daném oboru v ČR. Mladí lékaři musí z ekonomických důvodů podepisovat podobné závazky svým zaměstnavatelům, pokud od něj chtějí získat alespoň nějaký příspěvek na vzdělávání. Přitom ve většině ostatních oborů lidské činnosti patří další vzdělávání mezi hlavní benefity ze strany zaměstnavatelů vůči svým zaměstnancům. MZ nově zavedlo zpoplatnění atestačních zkoušek, většina odborných kurzů a školení jsou již dnes zpoplatněny a představují další finanční zátěž pro vzdělávající se lékaře.

Vyhláška č.185/2009 Sb., která upravuje nový systém specializačního vzdělávání, fakticky znamená pro „malé" obory (otfalmologie, neurologie, dermatovenerologie atd.), že budou po dobu základního vzdělávacího kmene, tj. po dobu 2 let, zcela bez absolventů. To jistě naruší systém práce na těchto odděleních, což si tyto obory dobře uvědomují (viz. petice na stránkách neurologické společnosti www.czech-neuro.cz). Lékaři nebudou v tomto období sloužit, což byla dosavad často jediná možnost zlepšní jejich příjmu. Tento systém je zásadní změnou, která např. znamená, že budoucí oftalmolog nestráví po dobu prvních dvou let ve svém oboru ani den, ale bude schopen konzervativně léčit zlomeninu, jak mu určuje společný kmen.

Nová situace má konkrétní dopad na personální stav v našem zdravotnictví. Absolventi lékařských fakult, kteří vystudovali mimo jiné za naše daně, uvažují ve stále větším počtu o odchodech do zahraničí. To dokazují žádosti podávané na lékařskou komoru, která potvrzuje pro zájemce o práci v zahraničí tzv. nečlentví v ČLK, což je úplná novinka a o potvrzení si letos požádalo již 52 zájemců. Pokud k tomu přičteme k 4.11. letošního roku 242 podaných žádostí o potvrzení profesní bezúhonnosti (loni za celý rok 263), tak při ročním počtu absolventů LF ( cca 1000), je možný roční odchod lékařů do zahraniční odpovídající ¼ počtu absolventů LF. Ač se tomu MZ brání (), je patrný narůstající počet lékařů cizinců v ČR, v roce 2003 to bylo 300 lékařů, loni 2015, což http://www.mzd.cz/Pages/950-reakce-ministerstva-zdravotnictvi-na-dnesni-tiskovou-konferenci-clk.html?menu=507 potvrzuje výrazný pohyb pracovních sil.

Objevují se iniciativy jako je Iuventus medica, které se snaží zatím spíše symbolicky pomoci mladým lékařům formou sponzoringu. O tomto společném projektu Nadace Charty 77 a ČLK přineseme podrobnosti v budoucnu.

Samotní lékaři, kterých se to nejvíce týká, založili iniciativu Mladí lékaři (www.mladilekari.cz), která formuluje 3 hlavní požadavky: kultivace specializačního vzdělávání, zlepšení ekonomických a pracovních podmínek a dodržování směrnice o pracovní době.

Mnozí z nás cítí, že i přes veškerý pozitivní vývoj ke kterému došlo nejen v celé naší zemi, ale i v samotné medicíně za poslední dvě desetiletí, se dějí věci, kterým nerozumíme. Proč se naše společnost více nestará o ty, kteří budou jednou pečovat o její zdraví ?

Autor: MUDr. Martin Opočenský