Rakouské zdravotnictví a jeho financování je sociálně orientované, založené na principu solidarity. Jedná se ale při tom o zásady slučitelné s výkonem a vlastní zodpovědností. Obojí kompetence jsou pokládány za důležité součásti systému.
Cílem trvalé reformy rakouského zdravotnictví musí být rovný přístup všech pojištěnců k lékařské péči na vysoké úrovni a zajištění ochrany etických zásad a nezávislosti lékařů. Lékaři na základě odborné kompetence a politici na základě zdravotně-politické kompetence (a ne ekonomové) mají rozhodovat o rozsahu výkonů a péče o pacienta. Zachování a navrácení zdraví jsou úlohou a zodpovědností lékařského stavu, který se cítí zodpovědný za konstruktivní spolupráci na reformách zdravotnictví.
Rakousko má podle mezinárodních měřítek vzorné, vysoce rozvinuté zdravotnictví. Z tohoto důvodu nemusí být zásadně reformováno, ale jen dále rozvíjeno. Mělo by dojít k postupné reformě zdravotnictví zespoda nahoru ( bottom-up) vycházeje od nositelů výkonů ambulantní (primární) oblasti k dalším oblastem zdravotní péče.
V současné době je primární ambulantní péče poskytována v:
A/ oblasti smluvně-partnerské ( zdravotní pojištění, lékařské komory)
B/ oblasti právní (zvláštní nemocniční ambulance).
V těchto oblastech se odehrává převážný počet ošetření. Téměř 33 mil. případů řešených územními zdravotními pojišťovnami, odhadem 82 milionů kontaktů pacient- smluvní lékař a 16 mil. kontaktů v nemocničních ambulancích. Stacionární péče s 2,4mil. stacionárních pacientů a 16,5 milionů pečovatelských dnů představuje sekundární péči.
Prováděné výkony se dějí na bázi smluvně partnerské a služebně právní.
K nové formě řízení náleží nová forma zdravotně-politické koncepce a kooperace.
Nová vůdčí myšlenka
Nová myšlenka reformy zdravotnictví předpokládá, že nositelé výkonů jsou připraveni analyzovat a definovat další kroky směřující k zlepšení a rozvoji systému. Vláda jim poskytne dvouleté časové období a postará se o finanční sanaci a škrty starých dluhů vzniklých výkony nepodléhajícími zdravotnímu pojištění. Budoucí finanční prostředky určené na péči o pacienty budou navrženy a vypočteny v předstihu nositeli výkonů na bázi předem stanovených cílů spolkové vlády. Jednotkami výkonů bude jen cílové řešení ( jako propuštění z hospitalizace, náklady na léky atd.) a ne současné posuzování výsledků.
Lékařské komory budou aktivně kooperovat a zaručí tak kompetenci lékařů. Nositelé výkonů tak sami předloží opatření a koncept organizace a financování zdravotnictví. Konsensus mezi zákonodárcem a nositelem výkonu má rozhodující význam pro funkčnost zdravotně-politického systému.
Financování zdravotnictví
Po shora zmíněném oddlužení by financování léčebných výkonů bylo kryto ze dvou zdrojů.
Stacionární léčba by byla kryta z prostředků získaných z daní.
Veškerá ambulantní léčba bude financována z plateb pokladen na základě smluvních ujednání s lékařskými komorami (tzn. lékařská praxe i nemocniční ambulance).
Veřejné prostředky (příspěvky ze sociálního pojištění a daňového systému), které doposud pokrývaly nemocniční ambulance, budou postoupeny pojišťovnám. V rámci „finančního vyrovnání mezi pojišťovnami a spolkovými zeměmi" by měly být převedeny pojišťovnám dodatečné prostředky výměnou za převzetí stacionárních výkonů do ambulantní oblasti. Bude vyjasněno, jaký výkon a kam smysluplně náleží. Z hlediska pacienta bude financování ze dvou zdrojů přehledné. Bude zajištěna jistota, že ambulantní systém zůstane nadále způsobilý. Čistě státní financování by se rovnalo zestátnění medicíny.
Autor: Dr.Jan Hrubý s využitím www stránek OAK
RSS/Atom: