V průběhu posledních 25 let klesá v USA počet lékařů vlastnících privátní praxi přibližně dvouprocentním tempem ročně. Lékaři se postupně přesouvají do pozic lékařů-zaměstnanců. Počet lékařů primární péče v samostatné praxi klesl z 54.3% na 51.8% celkového počtu, vývoj u privátních specialistů byl ještě zřetelnější z 58.1% na 47.3%, obojí porovnání let 1997 a 2005. Počet „malých" praxí klesl mezi lety 1996 a 2004 o cca 15%.
Příčin tohoto trendu je více. U specialistů je to obnovená snaha pohltit lukrativní specializace nemocnicemi nebo velkými řetězci s cílem upevnit své ekonomické postavení, ale hlavním důvodem je stálý tlak na snižování cen ze strany plátců např. zaváděním programů řízené péče, které ve svém důsledku vedou k poklesu příjmů některých skupin poskytovatelů. Jednotlivé praxe obtížněji vyjednávají o cenách, v USA je antimonopolním zákonem na rozdíl od naší praxe (tzv.dohodovací řízení) mezi lékaři zakázáno domlouvat se o cenách zdravotní péče. Z těchto důvodů úhrady stagnují, což vede k relativnímu poklesu příjmu poskytovatelů. Tento trend obzvlášť postihl praktické lékaře, kteří měli nižší výchozí úroveň úhrad. Právě oni častěji odcházejí do zaměstnaneckého poměru nebo do relativně brzkého důchodu.
Kromě těchto ekonomických tlaků se mění i demografická struktura zaměstnanců, zvláště v počtu zastoupených žen v medicíně. Protože jsou to zvláště ženy, jejichž percentuální zastoupení mezi
lékaři se celosvětově zvyšuje, které raději dávají přednost finanční jistotě zaměstnaneckého poměru a menší časové náročnosti ve větších organizacích. V roce 2000 bylo 55% žen-lékařek zaměstnaných, oproti 35% mužů-lékařů.
Dalšími důvody pro opouštění malých praxí mohou být zvyšující se nároky při řešení a koordinování péče polymorbidně stonajících pacientů, nové složité a obtížně splnitelné guidelines léčby jednotlivých chorob, dále i nákladné a další znalosti vyžadující implementace elektronického vedení lékařské dokumentace.
Důsledky totoho trendu pro pacienty a kvalitu jejich léčby zůstávají nejednoznačně objasněny. Některé práce hovoří o pozitivních výsledcích větších korporací lékařů a další práce zase naopak o lepší kvalitě jednotlivých ordinací. V USA byla prokázána větší ochota samostatných praxí poskytovat „charitativní" lékařskou péči o nemajetné a nepojištěné pacienty.
V USA jsou kladeny otázky, jakým směrem půjde další vývoj, jaké jsou příčiny tohoto vývoje a jaké jsou jeho důsledky. Samostatné praxe zde historicky předstatovaly jakousi páteř celého systému a existují obavy z demontování tohoto stavu. Tato problematika příliš nezajímá tvůrce současné zdravotní politiky, hlavní otázkou dneška je problematika zdravotního pojištění a stupně pokrytí americké veřejnosti.
Podobný trend lze pozorovat i v jiných západoevropských zemích viz. náš článek Francouzský lékař 21.století.
Pro srovnání s naší realitou - dle ÚZIS (údaje ze Zdravotnické ročenky roku 2007 ): z celkového počtu 27 628 zdravotnických zařízení je 19 600 samostatných ordinací (71%). Ambulantní péči zajišťovalo koncem roku 31 000 lékařů (71%), podle úvazků byla z 80% ambulatní péče poskytována v zařízeních soukromých. Lze z toho tedy zřejmě vyvodit, že české zdravotnictví se nachází v jiné fázi vývoje. Anebo je situace u nás dána velkým rozdílem ohodnocení práce lékaře-zaměstnance a privátního lékaře?
Autor: MUDr.Martin Opočenský s využitím NEJM
RSS/Atom: