Proč pacienti nedodržují doporučení při užívání léků? A jak to změnit?

Pokud naše léčba nedosahuje dlouhodobě očekávaného účinku, je na místě otázka: Je to projev neúčinnosti naší strategie nebo důsledek nespolupráce pacienta? V tomto článku se budeme věnovat problematice non-adherence k léčbě a námětům, jak to změnit.

Podle odhadů pouze 50-60% z chronických pacientů užívá správně svojí medikaci (Steiner JF, 2000). Základní rozlišení je mezi úmyslnou či neúmyslnou nespoluprací pacienta při léčbě. Lze definovat i její dvě nejčastější podoby: časné přerušení léčby a vynechávání dávek.

Dle Mgr.Vytřísalové z Katedry sociální a klinické farmacie FaF UK lze cestu k nápravě hledat u všech subjektů, kteří se účastní léčebného procesu: zdravotníků, pacientů, výrobců. Svoji významnou roli zde sehrávají i média spolu s reklamou.

Podle literárních údajů jsou z 80% lékaři považováni za důvěryhodný zdroj informací o účinnosti léčiv. Lékárníkům se dostalo kladného hodnocení u 60% dotazovaných. Jaký je tedy nejúčinnější způsob komunikace ze strany lékařů? Rozhodující je nastolení atmosféry důvěry mezi lékařem a pacientem, poté lze lépe vysvětlit, proč je užívání léčiv důležité. Je známé, že písemné formy (letáky) edukace pacienta jsou málo účinné (Urbánek, 2008). Naopak jako přínosné je zatažení pacienta do léčby sledováním důležitých klinických parametrů, jako je např. selfmonitoring glykémií.

Lékárníci jsou naopak pacienty vnímáni jako kvalitnější zdroj informací o ceně léčiv než lékaři (62% oproti 56% ), resp. o výšce doplatků. Vyšší doplatky snižují spolupráci v léčbě zejména u chronických onemocnění, např. u hypertenze u pacientů s doplatkem do 20 dolarů za měsíční léčbu byla uspokojivá compliance dosažena u 76% pacientů, u doplatků mezi 20 až 150 dolary klesla compliance na 48%.

Při hodnocení compliance pacientů léčených pro hypertenzi se došlo k závěru, že je vynecháno přibližně 10% denních dávek ( Vrijens B, 2008). Z toho 42% pacientů opomene jednu denní dávku, 15% pacientů je zapomíná ve dvoudenních intervalech a celých 43% je schopno neužívat medikaci tři a více dnů po sobě. Ve stejné studii byla prokazatelně větší compliance u pacientů užívajících svoji medikaci ráno než večer. Nejvíce opomenutí užívat léky bylo v sobotu večer, ale i nedělní ráno bylo statisticky významně slabší stran spolupráce pacientů v dodržování režimu.

Farmaceutický průmysl má významnou možnost ovlivnit dodržování spolupráce pacientů a to tím, že vyvíjí léky s prodlouženým lékovým intervalem a je schopen vyvinout takovou lékovou formu, která zvyšuje adherenci pacientů k léčbě. Podávání bifosfonátů v týdenních až měsíčních intervalech zlepšilo kvalitu léčby osteoporozy. Perorální antikoncepce má v režimu kontinuálního užívání lepší výsledky než při přerušování užívání medikace ve 21denních cyklech. Obhájci vývoje tzv. polypill připomínají zlepšení spolupráce přibližně u 25% pacientů u fixních kombinací léčiv.

Efekt médií na spotřebu léčiv byl prokázán v zemích, jako jsou Spojené státy a Nový Zéland, tedy tam kde je možná reklama na léčiva vázána na lékařský předpis. Prokazatelně vede k větší spotřebě léčiv a větší poptávce pacientů po léčivech. Toto je určitě chtěný výsledek farmaceutického marketingu. V roce 2004 byly do tohoto druhu reklam v USA investovány 4 mld dolarů.

Když se tedy od svých pacientů dovíme: „Léky mi nepište, mám jich dost" a zároveň pohled do naší dokumentace nedává přesvědčivou odpověď na to, jak k tomu mohlo dojít, je správný čas, abychom se zamysleli, proč daný pacient nespolupracuje v doporučeném léčebném režimu .

Autor: MUDr. Martin Opočenský s využitím časopisu Remedia