Antibiotika a rezistence

Již sir Alexander Fleming, vynálezce penicilínu, v roce 1945 v interview pro New York Times varoval před jeho nadužíváním a s tím spojeným rizikem vzniku rezistence. V lednovém čísle časopisu NEJM byl publikován článek The Future of Antibiotics and Resistance (B.Spellberg a spol.), podle kterého se bakterie již miliardy let ve svém vývoji geneticky připravují na překonání „útoku na svou existenci“ a to pomocí předem připravených mechanismů, na základě kterých se později vyvíjí známý fenomén tzv. rezistence na antibiotika. Tento poznatek potvrzuje existenci na antibiotika rezistentních bakterií, starých více než 4 milióny let, nalezených  v geologicky izolovaných místech jako jsou podzemní jeskyně (Bhullar a spol). A tak je potřeba poopravit všeobecné přesvědčení, že rezistence vzniká pouze v důsledku nadužívání a je potřeba na ní nahlížet jako na předem připravený adaptační proces ze strany bakterií.

Jak tedy bojovat s fenoménem, který podle výroční zprávy Světového ekonomického fóra představuje jedno z největších rizik pro existenci lidstva?

Prevence vzniku vlastní infekce snižuje potřebu použití antibiotik. V roce 2009 byly v USA podány pacientům 3 miliony kilogramů antibiotik a co je zvláště šokující, o rok později bylo dokonce podáno 13 miliónu kg zvířatům s cílem zvýšit výtěžnost jejich chovu a následného zpracování, nejvíce v potravinářském průmyslu. Pokrok by mohla zajistit nová koncepce, tzv. self- cleaning hospital rooms, které by zvýšily efektivitu dezinfekce povrchů, stravy, omezily by riziko vzniků bakteriálních superinfekcí, stejně jako nadužívání tělu cizorodých materiálů (kanyly, katetry a implantáty, invazivní způsoby ventilace atd.). Podobným opatřením je neustálé zkracování nutnosti pobytu v nemocnicích a hromadných sociálních zařízeních a zlepšování kvality ambulantně poskytované léčby. Preventivně na vznik samotné infekce rezistentními kmeny nepochybně působí vakcinace.

Pokud infekce již vznikne, jsou často antibiotika nezbytnou součástí léčby. Problémem je, že stávající „složité“ ekonomické prostředí s velmi složitým registračním řízením nových léčiv „brzdí“ registraci nových antibiotik. Potřebu rozsáhlých a velmi nákladných klinických studií se snaží překonat návrh Infectious Diseases Society of America tzv. „Limited Population Antibiotic Drug“. Ten by umožnil zrychlený registrační proces leků na vysoce agresivní bakteriální a často rezistentní kmeny pomocí poměrně malých a na konkrétní problém cílených předregistračních studií. V dnešní době jsou nezbytností ve vývoji nových léčiv úzké kooperace, nejlépe podpořené granty z veřejných zdrojů, mezi jednotlivými farmaceutickými firmami, neboť ani tyto kolosy nejsou schopny celý výzkum nových léčiv a postupů samostatně financovat.

Co nejdéle prodlužovat efektivitu stávajících antibiotik zapojováním ekonomických nástrojů jako je proplácení jejich léčby, monitorování a reportování jejich používání. Je nezbytné zavádět nové biochemické markery, které by pomohly identifikovat infekce nebakteriálního typu a tím se používání antibiotik úplně vyhnout. Dále zamezit používání antibiotik v chovu zvířat, novými biotechnologickými postupy zrychlit jejich degradaci a eliminaci v přírodě. Nové studie by měly definovat i co nejracionálnější zkrácení doby jejich používání u běžných infekcí typu bronchitid, infekcí močový cest atd….

Úplně novým pohledem na léčbu infekcí, který se problému existence rezistence zcela vyhýbá, je použití jiného způsobu jejich léčby než antibiotiky. Příkladem jsou imunologicky podmíněné přístupy, jako jsou infúze monoklonálních protilátek nebo samotných bílých krvinek. Je vůbec nezbytné zničit samotnou bakterií a nejsou symptomy a vzniklé negativní projevy samotných infekcí důsledkem spíš „nadměrné“ aktivity samotného hostitele (Casadewall, Pitrofski)? Další možností je zablokovat bakteriím přístup ke „zdrojům hostitele“ a tak jim bránit v aktivitě. Na tomto principu funguje nová skupina LpxC inhibitorů, která blokuje syntézu gram-negativního lipopolysacharidu, a tak brání Acinetobacteru baumanii v aktivitě, ale není schopna jej eliminovat. Stejně tak probiotika svojí soutěží s patogeny o „zdroje hostitele“ vytvářejí prostředí, ve kterých se patogenní mikroby nemohou množit.

Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.,s využitím NEJM