Je zdravotní přínos sportu podmíněn Irisinem?

V minulém týdnu časopis Nature přinesl on-line zprávu o novém hormonu, který byl izolovaný ze svalových buněk a který jeho objevitelé z Dana-Faber Cancer Institute, v čele s Dr. Spiegelmanem profesorem z Harvard Medical School, označili za možné pojítko mezi sportovní aktivitou a zlepšováním, především metabolických parametrů.

Produkce Irisinu je stimulována PGC1 – alfa (PPAR-gama kofaktorem-1 alfa), který tak zprostředkovává pozitivní efekty cvičení či obecně fyzické aktivity. Má se za to, že Irisin pozitivně působí na tukové buňky a mění je stimulací příslušných genů, z bílé na tzv. hnědou tukovou tkáň. Tato tkáň, která je u dospělých oproti dětem pouze ve stopovém množství, je schopna většího energetického výdeje za vzniku tepla (známý termogenní efekt u hibernujícím savců) bez zvýšení příjmu energie a to více než samotným cvičením.

Důkazem pozitivní aktivity Irisinu je podle autora článku Dr.Pontuse Bostroöma výsledek aplikace tohoto hormonu u obézní a prediabetické myši, kde došlo k poklesu hladiny insulinu se zlepšením glukózové tolerance a dokonce i s mírným poklesem hmotnosti.

Zjevný slibný terapeutický potenciál vedl výše jmenované autory z Dana-Faber Insitutu k patentové ochraně svého objevu a k založení farmaceutické firmy Ember Therapeutics, která by měla vyvíjet léky na basi Irisinu. Vzhledem k tomu, že je dnes již zřejmý vztah mezi obezitou a malou fyzickou aktivitou, mohly by léky založené na tomto podkladě pomáhat nejen u metabolických poruch, ale i v prevenci a léčbě onkologických onemocnění.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature10777.html

MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.