Spojené státy jsou pověstné mimo jiné i tím, že je v nich každoročně podáváno velké množství žalob na lékaře kvůli podezření na pochybení při výkonu své práce. Nedávná studie AMA (American Medical Association) ukázala, že se tento problém týká každoročně až 5% všech lékařů. V nedávném čísle NEJM byla uvěřejněna studie čerpající data z největší pojišťovny, u které se lékaři proti těmto žalobám pojišťují. Jejím cílem bylo mimo jiné posoudit známá data z jiné studie z Floridy, podle které se bránilo u soudu či zaplatilo v 6 letém období 15% všech specialistů, z toho dokonce 34% ze všech sledovaných gynekologů a anesteziologů a dále až 48 % chirurgů.
Tato čísla mají velký význam při uvažování nad podobou reformy zdravotní péče neboť je prokázáno, že běžná praxe soudních žalob na lékaře vede k tzv. defenzivní medicíně. Jejím důsledkem je mimo jiné až trojnásobný počet provedených vyšetření na magnetické rezonanci v USA oproti srovnatelnému počtu pacientů v sousední Kanadě a to bez významně pozitivního vlivu na úspěšnost léčby či diagnostického procesu.
Podle autorů článku Malpractice Risk According to Physician Specialty (Anupam B. Jena a kol. ) až 7,4% lékařů ročně čelí žalobám za pochybení při výkonu svého povolání, 1,6% je nucena stěžovatelům platit odškodné (tedy 78% žalob končí bez povinnosti platit). Mezi nejvíce žalované odbornosti patří neurochirurgie (19,1 % specialistů této odbornosti čelí každoročně žalobě), 18,9 % hrudní a kardiovaskulární chirurgie a 15,3% všeobecná chirurgie). Naopak nejméně žalob je ve všeobecném lékařství 5,2%, pediatrii 3,1% a psychiatrii 2,6%.
Jednotlivé specializace se liší velikostí vysouzené částky pacienty. Nejvíce platí pediatři – průměr 521 tisíc dolarů na jeden případ, patologové 383 tis. dolarů a naopak výše zmiňovaní neurochirurgové průměrných 344 tis. dolarů na jeden případ.
Vysoká četnost žalob na lékaře vede k tomu, že až 36% lékařů v nízkorizikových specializacích oproti 88% ve vysokorizikových specializacích bude konfrontováno do svých 45-ti let se svoji první žalobou, do 65-ti let tato čísla rostou až na 75% v nízko a 99% ve vysoko rizikových specializacích. Při výše uvedených číslech o počtu žalob končících vyplacením peněz stěžovateli lze konstatovat, že do 65-ti let se s touto realitou seznámí až 71% lékařů v uvedených vysoce rizikových specializacích (v 19% u nízkorizikových). Převedeno na jednotlivé specializace tak na 55% internistů ve věku 45 let byla podána žaloba , u chirurgů ve stejné věkové kategorii se jedná až o 80%, u gynekologů 74% ze všech lékařů dané specializace.
V roce 1996 odhadl Kessler možnou přímou úsporu 5 až 9% všech výdajů za zdravotní péči bez negativního vlivu na mortalitu a nemocnost, pokud by se podařilo reformovat systém tak, aby se omezila stávající praxe častých žalob za pochybení při poskytování léčebné péče. Kromě přímých nákladů na soudní spory, včetně vysouzených částek, se musí brát v úvahui nepřímé náklady těchto žalob a to čas, stres, dodatečná práce a poškození pověsti postižených lékařů. Ve studii z Harvardu ( Studdert DM et al. , 2006) se odhaduje, že až 40% sporů není podloženo skutečnou lékařskou chybou a zároveň je v nich pouze v 28% vyplaceno odškodnění (proti 73% odškodněných tam, kde je přítomen medicínský omyl).
Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.
RSS/Atom: