V posledním čísle British Medical Journal byla publikována práce Yatese a Jamese, která se snaží prokázat souvislost mezi stížnostmi na lékaře a průběhem jejich studií medicíny. Cílem je správně identifikovat ty studenty, kteří se k výkonu práce lékaře nehodí. Studie probíhala ve spolupráci lékařských fakult v čele s Nottingham University Medical School a hlavní institucí registrující lékaře ve Velké Británii General Medical Council (GMC). Výsledkem této studie, která se snažila identifikovat příčiny 59 případů závažného lékařského pochybení v letech 1999-2004, bylo zjištění, že rizikovými faktory jsou mužské pohlaví, špatné studijní výsledky u zkoušek zvláště z preklinických oborů a překvapivě nízký sociální statut (vyjádřený povoláním rodičů). Samotní autoři studie byli ohledně interpretace posledního bodu hodně opatrní, ale např. vztah mužského pohlaví a stížností se v literatuře vyskytuje opakovaně.
JAMA uveřejnila v minulosti práci, ve které byla zjištěna prokazatelná lineární souvislost mezi výsledky zkoušek klinických schopností lékařů ve výcviku (tzv. clinical skills examination -CSE) včetně testovaných komunikačních schopností a množstvím stížností na práci lékařů řešených státními orgány států Ontario a Quebec. Testování a následné zlepšování komunikačních schopností je však potřebné již u praktikujících lékařů, což zatím není běžná praxe. I když se na první pohled zdálo, že množství stížností není významné ( 2 na 100 let praxe), další analýza ukázala, že na 17% lékařů byla podána alespoň 1 stížnost během desetiletého sledování. Většinou se jednalo o muže pracující jako rodinní lékaři nebo chirurgové, převážně pracující samostatně.
Z této práce vyplývá potřeba identifikovat ty studenty medicíny, kteří by mohli být ve své profesní budoucnosti rizikoví. Bylo by možné se již během studia zaměřit na zdokonalení jejich zvláště komunikačních dovedností, ale i diagnostikování možných skrytých příznaků psychiatrického onemocnění. Léčbou tohoto onemocnění lze zabránit následujícím profesním komplikacím.
V roce 2008 byla publikována v BMJ studie, která se věnovala problematice vztahu syndromu vyhoření a deprese a medicínských omylů amerických rezidentů v pediatrii. Podle amerického Institute of Medicine zemře v důsledku medicínských omylů každoročně v USA 44 až 88 tisíc pacientů a dojde až k 400 tisícům nežádoucích účinků léků, kterým by šlo zabránit. Ve studii byl prokázán vztah mezi depresí, kterou trpí podle odhadů 7 až 56% rezidentů (v této studii 20%) a chybami lékařů. Naopak se nepotvrdil předpoklad, že tzv. burn-out syndrom, jímž trpělo ve studii 74% ( udávané rozmezí 41 až 76%), se podílí na vzniku pochybení lékařů. Lékaři s projevy deprese oproti svým kolegům 6x častěji chybovali při preskripci léků.
Cílem všech těchto prací je snaha identifikovat příčiny možných pochybení a hlavně identifikovat ty, kteří jsou k výkonu lékařského povolání nevhodní a přitom se často nemusí jednat o jedince se špatnými akademickými výsledky. To by mělo vést k zamyšlení i ty, jenž se podílejí na přípravě přijímacích zkoušek na lékařské fakulty. V článku jsem se záměrně vyhnul problematice přepracovanosti lékařů, což je problematika již opakovaně probíraná a její možný podíl na chybách je zcela zřejmý.
Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D.
RSS/Atom: