Co by měl lékař - zaměstnanec vědět o pracovním právu II.


V dnešním pokračování přehledu  informací, které zazněly na přednášce Mgr. Aleše Buriánka na nedávném semináři o medicínském právu pořádaném Lékařským odborovým klubem, lze nalézt pro všechny lékaře-zaměstnance opravdu podstatné údaje.

Mnoho z našich kolegů si neuvědomuje, že vykonávání činnosti shodné s předmětem činnosti  v hlavním zaměstnaneckém poměru je podle paragrafu 304 možné jen se souhlasem zaměstnavatele. Odvolání tohoto souhlasu naopak musí být vždy písemnou formou a odůvodněné.  Toto omezení pro zaměstnance neplatí pro vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární a uměleckou činnost. Při porušení tohoto paragrafu je možné rozvázání pracovního poměru.

Novinkou poslední doby jsou tzv. kvalifikační dohody, které umožňují zvýšení kvalifikace za cenu závazku setrvat u zaměstnavatele maximálně 5 let po ukončeném  vzdělávacím procesu. Aby byla dohoda platná, musí být písemná a musí definovat druh a způsob zvýšení kvalifikace, dobu závazku ze strany zaměstnance a výšku částky, kterou by musel zaplatit, pokud by se chtěl ze svého závazku vyplatit. Pokud dojde k výpovědi ze strany zaměstnavatele, odcházející zaměstnanec nemusí nic platit. Podle paragrafu 232 ZP existuje nárok na zákonné volno - např. při atestační zkoušce je to 10 pracovních dní.

Zákon č.95/2004 Sb. definuje odbornou a zdravotní způsobilost k výkonu lékařského povolání. Potvrzení o zdravotní způsobilosti vystavuje registrující praktický lékař či jiný praktický lékař, ta se v reálném životě uplatní pouze při registraci NZZ (nestátního zdravotnického zařízení). Posudek se vystavuje i na vyžádání zaměstnavatele či registraci vydávajího úřadu při důvodném podezření na změnu zdravotního stavu. Porušení odborné bezúhonnosti se rozumí pravomocné rozhodnutí k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestní čin v souvislosti s výkonem lékařského povolání. Výpis z rejstříku trestů se vyžaduje před zahájením činnosti a v odůvodněných případech i po vyžádání zaměstnavatelem nebo orgánem opravněným k registraci.

Časté otázky vyvolává problematika právní odpovědnosti lékaře. V našich podmínkách se jedná o nepříliš známnou tzv. prevenční odpovědnost  lékaře. Ten odpovídá za nesplnění své povinnosti odvrátit škodu, tj. pokud např. neupozorní na hrozící škodu. Ta může vzniknout nedostatečným personálním a věcným vybavením, ale i porušováním zákoníku práce přetěžováním zaměstnanců v rámci ústavní pohotovostní služby. Zaměstnanec odpovídá 4,5 násobkem své průměrné mzdy, ale omezení výšky neplatí  pro úmyslný čin či opilost. Pro zaměstnance je důležité, že by neměl podepisovat dohodu o narovnání s poškozenou osobou, neboť primární odpovědnost má zaměstnavatel.

Zaměstnavatel se může dopoustit neplatného rozvázání pracovního poměru. Pokud se tak stane, lékař musí okamžitě písemně oznámit, že trvá na pokračování pracovního poměru. Pokud mu toto není umožněno je možné podat žalobu vůči zaměstnavateli ve lhůtě 2 měsíců od ohlašeného konce pracovního poměru. U neplatného ukončení pracovního poměru má zaměstnanec nárok na náhradu škody.

Podle paragrafu 67 zákoniku práce má zaměstnanec nárok na odstupné při výpovědi nebo dohodě o ukončení pracovního poměru (nutno odůvodnit) z důvodu rušení provozu, jeho přemístění nebo propuštění pro nadbytečnost. MInimální odstupné je 3násobek průměrné mzdy, při nemoci z povolání nebo pracovním úrazu až 12 násobek.

Autor: MUDr. Martin Opočenský, Ph.D.