Problematika převodu lékařské praxe očima právníka


Každý, kdo uvažuje o převodu lékařské praxe nebo o jejím zakoupení či prodeji, si po prvním seznámení s danou problematikou velmi rychle uvědomí, že se jedná o proces velmi složitý, a to jak po stránce ekonomické, tak i právní.
Danou problematiku pro nás zpracoval právník z významné advokátní kanceláře.

Pokud lékařskou praxi provozuje a také v podstatě vlastní právnická osoba, nejčastějším případem bude zřejmě společnost s ručením omezeným ( s.r.o. a nebo spol. s r.o. ) pak lze tuto lékařskou praxi převést formou převodu obchodního podílu k této společnosti a to písemnou smlouvou o převodu obchodního podílu za cenu sjednanou mezi převodcem a nabyvatelem. Vlastnické právo právnické osoby k lékařské praxi je v tomto článku chápáno jako určitý soubor vlastnickým práv např. k movitým věcem jako je vybavení konkrétní ordinace, vlastnické právo k motorovému vozidlu atd..

Převodem obchodního podílu společnosti dochází pouze ke změně osob společníka či společníků, přičemž veškeré smluvní vztahy jako např. nájemní smlouvy, leasingové smlouvy, pracovně právní vztahy se zaměstnanci atd. samozřejmě včetně smluvních vztahů se zdravotními pojišťovnami zůstávají zachovány. V takovém případě převodu obchodního podílu nemá zdravotní pojišťovna právní možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit existenci již existujícího smluvního vztahu s ní, neboť smlouvy se zdravotními pojišťovnami jsou většinou uzavírány na dobu určitou a jsou ukončitelné buď dohodou a nebo písemnou výpovědí z důvodů v každé jednotlivé smlouvě stanovených, předpokládám, že ve většině případů sjednaných jako sankce za porušení nějaké povinnosti v rámci výkonu lékařské praxe.

Právě z důvodu poměrně jednoduché, nekontrolovatelné a neovlivnitelné formy převodu lékařské praxe ze strany zdravotních pojišťoven v případech společnosti s ručením omezeným, se domnívám, že zdravotní pojišťovny nechtějí ve většině případů uzavírat smluvní vztahy právě s obchodními společnostmi ( typu s.r.o. ) a raději je uzavírají s konkrétními lékaři podnikajícími jako fyzické osoby.

Pokud je tedy konkrétní lékařská praxe provozována a vlastněna lékařem podnikajícím jako fyzická osoba je převod - prodej již existující a fungující lékařské praxe možno dle mého názoru učinit písemnou smlouvou o prodeji podniku či jeho části upravenou v obchodním zákoníku. Smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Smlouva vyžaduje písemnou formu. Na kupujícího tedy přecházejí všechna práva a závazky na které se prodej vztahuje, přechod pohledávek se pak řídí ustanovení o postoupení pohledávek, přičemž k přechodu dluhů se nevyžaduje souhlas věřitele a prodávající je tak ve vztahu k věřiteli současně ručitelem za exitující nesplacené dluhy.

Prakticky by to tedy znamenalo, že pokud lékař - podnikající fyzická osoba prodá lékařkou praxi jako podnik jinému podnikateli ( právnické či fyzické osobě ), který samozřejmě splňuje zákonné požadavky pro provoz takové lékařské praxe, měly by jednotlivé zdravotní pojišťovny tento právní fakt respektovat a v podstatě pouze upravit již existující smluvní vztahy které jsou s převodem podniku převáděny na nového nabyvatele. Domnívám se však, že zdravotní pojišťovny tento právní fakt respektovat nebudou a tak v podstatě zbývá jediná možnost a to forma akceptace převodu lékařské praxe konkrétní zdravotní pojišťovnou ve vztahu k novému nabyvateli. Mám za to, že zcela jistě existuje právní nárok nového nabyvatele domáhat se, aby soud stanovil povinnosti zdravotní pojišťovně uzavřít s novým nabyvatelem původní smlouvu. Otázkou ale zůstává, který z lékařů by si dovolil zahájit soudní spor s kteroukoliv ze zdravotních pojišťoven ?


JUDr. Jan Olejníček
společná advokátní kancelář
Balcar, Veselý, Prokopec a partneři