Podle NEJM (Major Trends in the U.S. Health Economy since 1950) došlo k podstatnému zlepšení zdravotního stavu americké populace. Toto zlepšení bylo podložené významným pokrokem v oblasti vědy a technologií, což ovšem vedlo k velkému nárůstu vydávaných prostředků za zdravotní péči.
V USA se vedou živé diskuse, zda nárůst výdajů z 4.6% HDP v roce 1950 na více než 17% HDP v roce 2009 odpovídá přiměřenému nárůstu střední délky života z 69.8 let v roce 1960 na 78.2 v roce 2009. Existuje srovnání s Jižní Koreou nebo Japonskem, kdy se v těchto zemích ve stejném období střední délka života prodloužila o 15.2 respektive o 27.9 let. Dramatický nárůst výdajů je patrný, pokud je vyjádřen v ročních výdajích v dolarech na obyvatele podle parity kupní síly – 148 dolarů v roce 1960 oproti 7960 v roce 2009.
Tento růst výdajů se v první řádě vysvětluje dynamickým rozvojem technologií, který provází rozvoj specializací. Oproti roku 1974 se v roce 2010 počet farmaceutických a technologických patentů zvýšil šestinásobně. Dalším vysvětlujícím faktorem je nárůst rozsahu zdravotního pojištění (90% dnešních výdajů je placeno „třetí“ stranou), který mimo jiné stimuluje právě rozvoj technologií. V dnešní době mají lékaři k dispozici více než 6000 léků a více než 4000 diagnostických a léčebných procedur. Navíc roční růst 0.1 až 0.2% výdajů HDP se dnes přičítá na vrub stárnutí populace.
Plátcem se dominantně staly zdravotní pojišťovny, které postupně téměř nahradily přímé platby pacientů. Nárůst daní zaměstnanců paradoxně pomohl k rozvoji systému, který je postaven na platbách zdravotního pojištění zaměstnavateli, kteří takto mohou odečíst tyto platby ze svých daní. Významný je i nárůst plateb ze strany státu, zvláště pro seniory, chudé a děti, v podobě programů Medicare a Medicaid. Do této kategorie se řadí i chroničtí pacienti, v programu Medicare 25% těchto pacientů spotřebuje 85% výdajů.
Poměrně překvapivě je setrvale stejný poměr výdajů v poměru 3:2:1 mezi nemocnicemi, lékaři a léky. Tento vývoj se udržel, jak přes výkyvy v odměňování nemocnic a lékařů v období 1950 až 1980 zavedením systému Medicare a Medicaid, tak i během dočasného výkyvu ve prospěch medikamentů po uvedení do praxe nových účinných léčiv po roce 1980. Počet aktuálně hospitalizovaných pacientů k počtu obyvatel poklesl v posledních 4 desetiletích o 50%, zkrátila se délka hospitalizace (např. pokles délky hospitalizace po infarktu myokardu z 3 týdnů na 3 dny, po nekomplikovaném porodu z 6 dnů na 1 den), cena za jednu hospitalizaci se naopak zvýšila z 6600 dolarů na 9200 dolarů v roce 2009. Neuspokojivá je průměrná obložnost nemocničních lůžek 65.5%.
Počet lékařů se mezi rokem 1950 a 2010 zčtyřnásobil, naopak však poklesl počet odpracovaných hodin na jednoho lékaře. Podstatně narostl počet gynekologů, specialistů a tzv. hospitalists tj. nemocničních lékařů (nárůst z 1000 v r. 1995 na 30 000 v roce 2011). Tím byl narušen tradiční americký model praktického lékaře dohlížejícího na pobyt svého pacienta v nemocnici, neboť mnoho z jeho pravomocí převzali právě tito tzv. hospitalists a mnozí praktičtí lékaři začali považovat jejich přítomnost u svých aktuálně hospitalizovaných pacientů za neefektivně vynaložený čas. Nárůst počtu specializací až na dnešních cca 150, dále zapříčinil podstatné zvýšení počtu lékařů, kteří jsou aktuálně ve specializačním vzdělávacím procesu.
V poslední době mění charakter léčebné péče zavádění elektronicky vedené dokumentace a zejména programů tzv. řízené péče. Toto období je sice charakteristické zpomalením nárůstu výdajů (v kontrastu s polovinou 90. let), jenomže zavedení tohoto typu péče o pacienta je spojené s omezením příjmů a nezávislosti lékařů a zároveň i svobodné volby pacientů.
Americká společnost se ocitla v situaci, kdy je potřeba určit, jak a které služby poskytované moderní společností omezit, neboť při stávajícím růstu výdajů za zdravotnictví (při stávajícím tempu až 30% v roce 2030) by nešlo vše financovat. Stávající systém je podle Institute of Medicine neefektivní a ztrácí se v něm ročně až 765 miliard dolarů (210 mld. nepotřebných služeb, 130 mld. neúčinně poskytované péče, 190 mld. nadbytečných administrativních výdajů, 105 mld. předražených služeb, 55 mld. promarněných absencí prevence a 75 mld. ztracených defraudací, tj. úhrnem až 30% ročních výdajů).
Další vývoj zásadně ovlivní rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, který 26. března začne projednávat ústavnost Obamovy reformy zdravotní péče respektive jednotlivých součástí tzv. Affordable Care Act.
Autor: MUDr.Martin Opočenský, Ph.D. s využitím New England Journal of Medicine
RSS/Atom: