Středeční rozhodnutí Evropského parlamentu o přesčasové práci pomohlo odvrátit velké nebezpečí „legalizace" přesčasové práce nad 48 hodin týdně (celková týdenní pracovní doba vč. přesčasů).
Dále byla tímto rozhodnutím omezena doba trvání výjimky z tohoto pravidla tzv. opt-outu na 3 roky (t.č. využívána 15 státy, iniciátorem jejího zavedení byla v roce 1993 Velká Britániie), kdy pro hlasovalo 421 europoslanců, proti 273. Dalším klíčovým rozhodnutím bylo ponechání stávající úpravy řešení přesčasové práce a tak de facto bylo zamítnuto zavedení jakési obdoby našeho v minulosti užívaného a posledním zákoníkem práce zrušeného „čekání na práci". Hlasování provázely dne 15.12.2008 mohutné demonstrace organizované lékařskými odbory za aktivní účasti LOK-SČL, den poté proběhla desetitísícová demonstrace zaměstnanců.
Nyní si připomeňme, jak to vypadalo s pracovní dobou v minulosti. Na začátku 18. století pracovali průmysloví dělníci až 16 hodin denně, ročně dosahovala pracovní doba jedné osoby až 3000 hodin. Ještě před první světovou válkou se pracovalo ve většině zemí až 12 hodin denně, v letošním roce se slaví 90.leté výročí přijetí osmihodinové pracovní doby. U nás byla uzákoněna 19.prosince 1918. Volná neděla byla zavedena roku 1905 a po druhé světové válce přibyla i volná sobotní odpoledne. Pracovní doba se postupně zkracovala a poslední změnou bylo přijetí maximální týdenní pracovní doby 40 hodin v důsledku harmonizace našeho pracovního práva s evropským při našem vstupu do Evropské unie.
Ve středu odmítnuté návrhy byly výsledkem několik let připravovaných změn. Původní směrnice pochází z roku 1993 a potřeba její změny vyplývala i z rozhodnutí Evropského soudního dvora, který v kauzách SIMAP a Jaeger týkajících se pracovní doby lékařů a jejich služeb, vydal stanoviska, která odporovala stávající legislativě. V roce 2004 vytvořila Komise nový návrh, který byl Evropským parlamentem přijat v prvém čtení. Poté vše na tři roky uvízlo na mrtvém bodě, až letos v červnu se Rada (prezidenti a předsedové vlád členských zemí s předsedou Komise) přes nesouhlas 5 členských zemí (Belgie, Kypr, Řecko, Španělsko a Maďarsko) přiklonila k návrhu, o kterém se nyní hlasovalo.
V příštím roce se uskuteční volby do Evropského parlamentu a tak budou určitě zajímavá stanoviska zástupců jednotlivých skupin poslanců.
Zpravodaj k zákonu Alejandro Cercas, člen PES ( skupina Sociálních demokratů v Evropském parlamentu - členem je i ČSSD), zastává názor, že dnešní doba je spojena s heslem "Pracovat, aby se mohlo žít a ne žít, aby se mohlo pracovat". Aktuální návrh by však toto zrušil a vedl by k „sociálnímu dumpingu", což poškozuje zdraví a ohrožuje bezpečnost práce a ve svém důsledku narušuje soulad mezi prací a rodinným životem. Práce ve službě musí být celá považována za plnohodnotnou práci.
Mairead McGuinnes, člen EPP-ED ( skupina Evropské lidové strany a Evropských demokratů - členem je ODS, KDU-ČSL), prohlásil, že stávající návrh řeší problém komplexně, ochraňuje zdraví a bezpečí zaměstnanců svým striktním omezením na max. 65 hodin týdně v průměru během uplynulých 3 měsíců s tím, že celá doba ve službě je počítaná jako přesčas, jinak je hranicí 60 hodin.
Zástupce skupiny zelených, Elisabeth Schroedter prohlásila: „Nadměrná práce vede k nemocem a ovlivňuje nejen postižené jedince, ale i jejich okolí". Skupina nebude hlasovat pro neomezený opt- out britského typu, ani pro změnu definice přesčasových hodin.
Dimitrios Papadimoulis, zástupce GUE/NGL (skupina Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice - členem je KSČM) zcela striktně odmítl návrhy Rady s tím, že by se jednalo o návrat o 90 let zpět.
Roland Clark (skupina Nezávislých a Demokracie - členem jsou Nezávislí demokraté Vladimíra Železného) tlumočí názor, že směrnice o délce pracovní doby je ztrátou času, vede ke ztrátě pracovních příležitostí, i proto ve Francii opustili 35 hodinový pracovní týden.
Zástupce skupiny ALDE (skupina Aliance Liberálů a Demokratů pro Evropu - členem je ODA) Elizabeth Lynne vyjádřila přesvědčení, že pozice Rady není ideálem, ale je výsledkem několika let vyjednávání mezi členskými státy. „V těžkých ekonomických dobách je třeba umožnit zaměstnancům pracovat přesčas ".
Na závěr uvádím stanovisko Evropského komisaře pro zaměstnanost a sociální otázky, jehož jméno je nám všem dobře známé, Vladimíra Špidly, tak jak bylo prezentované v oficiální tiskové zprávě Evropské komise: „Stanoviska Rady a Evropského parlamentu jsou zřetelně odlišná, nebude jednoduché v tomto volebním období i kvůli nedostatku času dosáhnout shody. Bude obtížné dosáhnout kompromisu. Komise by ráda hrála roli rozhodčího."
Po odmítnutí Evropským parlamentem putuje návrh do tzv. dohodovacího řízení, kde bude snaha sladit stanoviska Rady a Evropského parlamentu.
Autor: MUDr. Martin Opočenský
RSS/Atom: