Je prokázáno, že při překročení 16 hodinové kontinuální činnosti se dostáváme do časového období, ve kterém se mozek snaží usnout. Objevují se několikavteřinové výpadky, které jsou zvláště nebezpečné, např. při řízení motorových vozidel.
Toto prokázaly studie publikované v roce 2004 a 2005 v NEJM. Jedna studie prokázala významný nárůst počtu (2,3x) dopravních nehod u rezidentů následujících po více než 24 hodinových službách. Druhá prokázala zdvojnásobení závažných medicínských omylů na jednotkách intenzivní péče v Brigham and Women’s Hospital v Bostonu, a to po službách s průměrnou délkou 77-81 hodin týdně, včetně nepřetržitých 34 hodinových služeb.
Práce rezidentů nebyla v USA do roku 2003 omezena a často přesahovala 100 hodin týdně. V tomto roce byl stanoven americkým Výborem postgraduálního vzdělávání limit 80 hodin týdně. Panuje přesvědčení, že redukce délky pracovní doby je jediná možnost, jak zajistit dostatečnou dobu na spánek, protože o ten jde v první řadě. Jsou to především vlády, které se snaží stanovit optimální délku pracovní doby. Ta by měla odrážet nejen samotnou délku spánku, ale i jeho kvalitu. Dále je potřeba zmínit i problematiku cirkadiálního rytmu, kdy se stavy největší únavy objevují v pravidelných intervalech (viz. úvod).
Na základě žádosti Kongresu vytvořil Lékařský Institut (Institue of Medicine – IOM) řadu doporučení upravujících danou problematiku u rezidentů s cílem zvýšit bezpečí pacientů.
- při 30 hodinové službě zajistit minimálně 5 hodin nepřerušeného spánku
po 16 hodinách práce, poté možno dokončit službu a odejít domů
- zajistit adekvátní dohled nad lékaři ve výcviku
- zabránit přetěžování lékařů stanovením přiměřeného vytížení
- zkvalitnit předávání informací o pacientech při předávání služeb
- zvýšit povědomí samotných lékařů o zvýšeném riziku při absenci
kvalitního odpočinku
Ač se poslední bod zdá na první pohled nadbytečný, je velmi potřebné o této otázce dikutovat. Protože často jsou to samotní lékaři, kteří tento problém podceňují. Rozhodující úlohu zde bohužel hrají ekonomické důvody, které nutí lékaře vydělávat si doplňujícími úvazky (u nás známé Dohody o provedení práce na služební provoz, v USA tzv. moonlighting). Je prokázáno, že pracovník se spánkovým deficitem často není schopen svůj stav objektivně zhodnotit.
V Evropě je snaha problematiku řešit tzv. European Working Time Directive, která se snaží v EU dosáhnout k 31.7.2011 48 hodinového týdenního limitu, a to i pro státy, které zatím deklarovaly obtíže s limitem a mají výjimku - opt out. Mezi tyto země patří Maďarsko, Holandsko a Velká Británie. Je pravděpodobné, že v ostatních zemích chybí zcela vůle toto deklarovat.
Spánkovou deprivaci lékařů, o které se často mluví, většina z nás pocítila na vlastní kůži, ale přesto chybí větší množství vědeckých informací o důsledcích na zdravotní stav lékařů a jejich pacientů. Po informacích není zjevná velká poptávka a to překvapivě zvláště ze strany veřejnosti, která by se sama mělo tímto problémem zabývat.
Autor: MUDr. Martin Opočenský s využitím European Heart Journal
RSS/Atom: