Španělsko vsadilo na decentralizaci zdravotní péče

Ve Španělsku funguje systém zdravotní péče financovaný ze zdravotního pojištění, jehož model řízení je však v každé ze 17 autonomních oblastí odlišný.

Co se týká hlavních sledovaných ukazatelů zdravotní péče, Španělsko se nachází v průměru či nadprůměru Evropské unie: v roce 2004 byla střední délka života 80,4 (EU 79,7) let, kojenecká úmrtnost 4,2/1000 dětí. Počet ambulantních vyšetření na obyvatele ve stejném roce byl 9 oproti průměru EU 5,8. Přitom výdaje na zdravotnictví na hlavu byly při přepočtu dle parity kupní síly v roce 2006 ve Španělsku 2100 dolarů , v Německu 4300, v USA dokonce 6700 dolarů (v ČR 1490).

Systém řízení zdravotní péče je decentralizován do 17 autonomních oblastí se značně odlišnou velikostí (od 312 tisíc v oblasti La Rioja po 8 miliónů obyvatel v Andaluzii). Každá oblast má svoji zdravotnickou správu, která rozhoduje o konkrétním plánování zdravotnických kapacit, sleduje veřejné zdraví a řídí zdravotnické služby. Národní ministr zdravotnictví má na starost pouze všeobecnou koordinaci národních zdravotních témat, legislativu, mezinárodní kontakty.

Tato decentralizace umožňuje reagovat na rozdíly v poptávce po zdravotních službách v jednotlivých regionech - např. v oblasti Katalánska a Baskicka je vzhledem k většímu počtu starých lidí větší počet lůžek ošetřovatelského typu, zatímco např. rozlehlost regionu Castille- La Manche nutí významně posílit preventivní medicínu neboť úplné pokrytí záchrannou službou s rychlým dojezdem je nerealizovatelné.

Jednotlivé regiony se výrazně liší i zastoupením privátního a veřejného vlastnictví zdravotnických služeb. Katalánsko je např. regionem se 70% privatizací lůžkových kapacit, které jsou nyní v privátních rukách, financovány jsou veřejnými fondy, ale jejich podnikání je pod kontrolou regionálních autorit. Zbytek lůžkové péče je v rukou non-profitní organizace s názvem Catalan Hospital Foundation, který je podroben stejnému auditu svých služeb jako privátní sektor. Tento systém je pružný např. s ohledem na změnu majitele praxí a systém úhrad, ale zároveň je bráněno nekoordinovanému rozvoji služeb neboť je ohraničen rámcem kapitační platby.

Jinak omezené nadregionální řízení se alespoň uplatňuje např. v oblasti transplantací orgánů.

Španělsko je hrdé na to, že se mu daří dosáhnout uspokojivé kvality zdravotní péče levněji než jinde ve světě. Přesto však v posledních letech docházelo k ročnímu 10% navýšení výdajů. Způsobil to nárůst populace v první polovině minulého desetiletí, zvláště počtu imigrantů, a stárnutí populace. I když se o zdejším systému ví, že je schopen dobře a rychle zařazovat do praxe nové technologické postupy, děje se tak někdy za cenu výrazných restrikcí, např. na nákladnou léčbu. Nárůstu výdajů za inovace je v některých oblastech dosaženo za cenu restrikce v oblastech jiných, např. v primární péči.

Začátkem 80. let byl uznán samostatným obor tzv.rodinného lékařství , což vedlo k definování standardů oboru s jeho rychlým rozvojem. Veřejností jsou tito rodinní lékaři přijímáni velmi dobře. V oblasti prevence se ujaly programy tzv. PAPPS ( Prevenive Activities and Health Promotion), jichž se v současné chvíli zúčastní 600 center primární péče. Jedním z výsledků je úspěšný mamografický screening - bylo vyšetřeno až 90% žen ve věku 50-64 let.

Ale i ve Španělsku nyní převažuje nespokojenost jak u zdravotnické, tak i pacientské veřejnosti. U zdravotníků je v popředí jejich nespokojenost s přetěžováním a zároveň nedostatečným ohodnocením. Problémy jsou velmi podobné zbytku Evropy - ženám-lékařkám chybí volný čas na rodinu, stárnutí zvláště nemocničních a rodinných lékařů. Pacientům vadí čekací doby na výkony a nedostatečná komunikace lékařů. Zároveň se výrazně zvyšují očekávání pacienů, jejichž kvalita života všeobecně roste stejným tempem jako jejich informovanost, díky dostupným informačním technologiím.

Autor: MUDr.Martin Opočenský s využitím www.bmj.com