Medop

Právní řád upravuje problematiku informovaného souhlasu dvěma právními předpisy: za prvé - je to ústavní čl.5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, která je známá také jako tzv. Oviedská úmluva o biomedicíně. Ta se do našeho právního řádu dostala vyhlášením pod č.996/2001 Sb. mezinárodních smluv. Druhým předpisem je zákon č.20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, který tuto problematiku řeší 23 paragrafem, v odstavcích 1. a 2. v platném znění.

Ve Španělsku funguje systém zdravotní péče financovaný ze zdravotního pojištění, jehož model řízení je však v každé ze 17 autonomních oblastí odlišný.

Co se týká hlavních sledovaných ukazatelů zdravotní péče, Španělsko se nachází v průměru či nadprůměru Evropské unie: v roce 2004 byla střední délka života 80,4 (EU 79,7) let, kojenecká úmrtnost 4,2/1000 dětí. Počet ambulantních vyšetření na obyvatele ve stejném roce byl 9 oproti průměru EU 5,8. Přitom výdaje na zdravotnictví na hlavu byly při přepočtu dle parity kupní síly v roce 2006 ve Španělsku 2100 dolarů , v Německu 4300, v USA dokonce 6700 dolarů (v ČR 1490).

I když je konec roku ještě vzdálený, pro účely kolektivního vyjednávání je už ideální doba pro předkládání návrhů nové kolektivní smlouvy na příští rok. Klíčovou částí dohody jsou vždy přesčasové hodiny a proto je dobré si zopakovat, co o nich říká zákon.

Týdenní délka pracovní doby je 40 hodin, při dvojsměnném režimu 38,75 hod. Přestávka po 6 hodinách nepřetržité práce musí trvat nejméně 30 min. Důležitá je otázka nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, který musí být 12 hodin během 24 hodin (po domluvě může být zkrácen na 8 hodin).

Z dnešního článku, který přibližuje průběh vyjednávání úhrad za poskytnutou zdravotní péči v Německu, tak jak ho přinesl německý zdravotnický server www.aerzteblatt.de, vyplývá jednoznačný rozdíl oproti našemu tzv. dohodovacímu řízení, pojišťovny za našimi zapadními hranicemi totiž opravdu váží mezi rovnováhou systému a spravedlivou odměnou za odvedenou práci. A to i v době ekonomické krize.