Medop

Na Novoměstské radnici v centru Prahy se konal IX. ročník tradičního sympozia pořádaného především Centrem  pro hypertenzi Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Tato akce je zaměřena na každodenní praxi a o některé poznatky z přednášek, které mě zaujaly, se s Vámi chci podělit.

-          Vztah obezity a hypertenze: i když je stále tento vztah slovy přednášejícího prof. Svačiny „temnou otázkou“, jako velmi významný se jeví vliv leptinu na zvýšený tonus sympatiku. Nejspolehlivěji působícím terapeutickým postupem se jeví bariatrická chirurgie, která kromě redukce hmotnosti i významně ovlivňuje další složky metabolického syndromu. Její efekt na mortalitu potvrdila mimo jiné SOS study, za zmínku však stojí nárůst suicidiálních úmrtí, který byl oproti kontrolní skupině u operovaných o cca 200 %(!).

Koncem roku 2009 tvořilo síť zdravotnických zařízení v ČR 27 959 subjektů, z toho více než 19 824 samostatných ordinací (oproti předchozímu roku nárůst o cca 120).

Ve všech zařízeních pracovalo v přepočtu na celé úvazky téměř 45 200 lékařů ( v roce 1970 21 969) a zhruba 106 800 sester a porodních asistentek (tzv. zdravotnických pracovníků nelékařů s odbornou způsobilostí - ZPBD).

V průměru připadalo v ČR na 1 lékaře 233 obyvatel.

New England Journal of Medicine se tomuto důležitému tématu věnoval v minulém roce v článku Witholding Information from Patients – When Less is More (Ronald M. Epstein a spol.). Zde přinášíme několik klíčových myšlenek obsažených v článku.

Autoři úvodem zdůrazňují význam pravdivého a co nejúplnějšího sdělení zjištěných skutečností lékařem pacientovi nezbytné pro to, aby mohl se svojí nemocí aktivně bojovat. Toto je podstatou široce uznávaného etického principu autonomie. Zároveň je však potřeba další ze 4 základních principů a to princip beneficience, tj. kladného vztahu k pacientovi se snahou mu maximálně pomoci a hlavně princip non-maleficence, kdy je potřeba se vyhnout nejčastějším prohřeškům lékařů vůči pacientům.

Podle americké společnosti Biotechnology Industry Organizations byla pouze jedna látka z 10 těch, které vstoupily v letech 2003-2009 ve svém vývoji do klinických studií nakonec schválena v USA k používání. Zatím se mluvilo o úspěšnosti 1 ku 5-6 zkoumaným látkám. Podle údajů FDA bylo schváleno 9% látek, které vstoupily do studií I. fáze, větší šance měly látky o větší molekulové váze. Nejsložitější je cesta od vývoje ke schválení onkologických preparátů, přitom se v současné době jedná o nejzkoumanější oblast.